Vůdce padl – hlásaly noviny celého světa po 30. dubnu, kdy si Adolf Hitler vzal život ve svém berlínském bunkru. Sotva ale lidé stačili v květnu oslavit konec války, už se objevily spekulace, že největší zločinec světa má být stále naživu. A stopy prý vedou do Jižní Ameriky, kam se měli vytratit i jiní vrcholní nacisté. Tuto dezinformaci, která přerostla v několik desetiletí trvající konspirační teorii, přitom cíleně vypustili Sověti.

„Okolnosti (smrti) jsou velice záhadné. Neidentifikovali jsme Hitlerovo tělo a o jeho osudu nemůžeme nic říct. Mohl na poslední chvíli uprchnout z Berlína vzduchem. Ostatně stav přistávací dráhy by to dovoloval…“ prohlásil 9. června 1945 na tiskové konferenci sovětský maršál Georgij Žukov.

Měsíc po Hitlerově smrti tak začali Sověti, kteří na konci války objevili Hitlerovy ostatky, tvrdit, že nezemřel. A to přestože měli několik svědectví a důkazů. Komu by se ale nechtělo věřit, že ten „velký vůdce“, který měl na svědomí miliony životů, neuprchl a nežije dál někde v utajení? Kulka do hlavy byla pro něj podle některých příliš obyčejnou smrtí – a tehdy tomu věřila dokonce více než polovina lidí.

Hitler zemřel s manželkou i svými dvěma psy. Pohřbili je společně

Adolf Hitler zemřel 30. dubna 1945 – jen několik dní před koncem války v Evropě. Společně se svou tehdy již manželkou Evou Braunovou se rozhodli spáchat sebevraždu. Hitler si prostřelil hlavu a předtím si pravděpodobně vzal ještě jed a Braunová se otrávila kyanidem. Jejich spolupracovníci našli jejich těla odpoledne v Hitlerově pracovně.

„Seděl… se skloněnou hlavou a ze spánku mu odkapávala krev. Zastřelil se svou pistolí Walther PPK 7.65,“ vypověděl následně Hitlerův pobočník Otto Günsche. Obě těla pak vynesli z bunkru na zahradu za říšským kancléřstvím, kde je polili benzinem a zapálili. Zbylé ostatky následně zahrabali do kráteru po granátu.

Stalin se o Hitlerově smrti údajně dozvěděl už prvního května, když se němečtí generálové snažili s těmi sovětskými vyjednat přijatelné podmínky kapitulace. Stalin ale zatím přikázal informace nezveřejňovat a pátrat po vůdcově těle. To nalezly jednotky Směrš (jednotky sovětské vojenské kontrarozvědky, pozn. aut.) 2. května. V mělkém hrobu měly být ostatky Hitlera, Braunové i jejich dvou psů.

Sověti těla vyzvedli a údajně je přesunuli do Magdeburgu, kde je pohřbili na utajeném místě společně s ostatky manželů Goebbelsových a jejich dětí. Přesto vzápětí odstartovali kampaň, která jim měla přinést především politické body v osvobozených zemích.

Více než polovina Američanů věřila, že Hitler žije

Společně s tvrzením, že se nepodařilo identifikovat Hitlerovo tělo a že vůdce zmizel letadlem do bezpečí, začali Sověti ukazovat i na ty, kteří mu s tím měli pomoci – západní spojenci. Cílem bylo zdiskreditovat a znevěrohodnit západní vlády v době, kdy se stále ještě rozhodovalo nad vládou v osvobozených zemích. A lidé skutečně věřili, že by Hitler neskončil svůj život tak banálně a nehrdinsky kulkou do hlavy.

Například podle průzkumu veřejného mínění organizace Gallup z června 1945 si 68 procent Američanů myslelo, že Hitler stále žije. A jako jednu z reálných možností to minimálně po nějakou dobu brali v potaz i američtí prezidenti Dwight D. Eisenhower nebo John F. Kennedy. Zasít semínko nedůvěry, dokonce i mezi západními spojenci navzájem, bylo Stalinovým cílem.

V květnu 1946 nalezli Sověti v původním hrobě část lebky s průstřelem po kulce, která údajně patřila právě Hitlerovi. Posmrtnému spálení navíc odolaly Hitlerovy zuby, které Moskva měla k dispozici už od počátku května 1945. Zubní můstky už tehdy identifikovali asistenti vůdcova zubního lékaře, kteří potvrdili, že jsou to opravdu zuby Hitlera.

Ohýnek pochybností ale už doutnal a začaly se vynořovat další a další teorie o tom, co se koncem dubna 1945 v Berlíně odehrálo. Podle většiny z nich měl Hitler z hlavního německého města uprchnout do bezpečí – do Španělska, Latinské Ameriky, nebo podle těch nejdivočejších výkladů dokonce na Antarktidu.

Zároveň se začaly vynořovat více i méně důvěryhodní svědci, kteří Hitlera zaručeně potkali. Svoji roli v tom možná sehrály i uměle vytvořené podobenky CIA, které vznikly už v roce 1944, když americká tajná služba předpokládala, že německý vůdce bude chtít uprchnout do bezpečí a bude se pravděpodobně maskovat. Na sérii vyobrazení je Hitler bez svého typického knírku, ale například i s mohutným plnovousem, nebo s oholenou hlavou. To značně rozšířilo množství lidí, kteří se mohli Hitlerovi podobat, a hlášení o jeho přítomnosti se tak najednou objevovala po celém světě.

Zuby patří Hitlerovi. Dosvědčuje to i jeho rentgen

Pochybnosti a konspirační teorie nebyly záležitostí jen několika let po válce. Legenda o Hitlerově útěku žila dál i desetiletí poté. Na důvěryhodnosti jí přitom dodávaly například informace o nacistech, kteří se skutečně v Latinské Americe po válce ukryli. Známý je například případ Adolfa Eichmanna, jednoho ze strůjců holocaustu, který uprchl do Argentiny a žil v Buenos Aires pod falešnou identitou. Tam ho na konci 50. let objevila izraelská tajná služba Mosad, která ho unesla do Izraele, kde dostal ve sledovaném procesu trest smrti.

Diktátorská Argentina byla nacistům nakloněná a pokud v ní několik let mohl žít v relativním klidu Eichmann, proč ne i Hitler?

Nejen tyto okolnosti vyvolaly další pochyby. Údajná Hitlerova lebka s průstřelem po kulce se ukázala být falešná. Američtí vědci z univerzity v Connecticutu fragment lebky v roce 2009 otestovali a zjistili, že kosti patří ženě ve věku 20 až 40 let. Ruská bezpečnostní služba FSB ale tehdy dál tvrdila, že ostatky patří Hitlerovi a při té příležitosti odtajnila další dokumenty, které měly osvětlit osud těl v dalších letech.

Z hrobu v Magdeburgu měly být ostatky Hitlera, Braunové a Goebbelsových vyzvednuty počátkem 70. let na příkaz Jurije Andropova – tehdejšího předsedy sovětské tajné služby KGB. Následně byla dodatečně zpopelněná a rozprášená do říčky Ehle, která se následně vlévá do Labe. Ponechat si Sověti měli pouze zuby a domnělou lebku. Když ale nebyla Hitlerova, byl jeho zbytek ostatků? A tak i 64 let poté začaly konspirační teorie vířit naplno.

Kromě lebky jako jediný hmatatelný důkaz ještě zůstala čelist a zubní můstky. Ty osobní vůdcovi lékaři bezpečně už v roce 1945 identifikovali jako Hitlerovy. Ve stínu různých teorií a pochybností je roku 2017 zkoumali francouzští patologové. O rok později pak své závěry zveřejnili v renomovaném časopise European Journal of Internal Medicine. „Není možná žádná pochybnost. Naše studie dokazuje, že Hitler zemřel v roce 1945,“ uvedl vedoucí týmu soudní patolog Philippe Charlier. Podle něj se dochované údajné Hitlerovy zuby naprosto shodují s rentgenovými snímky Hitlera z roku 1944.

Podíl.