Zapomeňte na dopravní pravidla, jak je znáte z Evropy. V Číně vám budou úplně k ničemu. Silnice druhé nejlidnatější země světa připomínají místy neorganizovaný chaos se spoustou aut do zásuvky. Narazit třeba v Šanghaji na starší auta je prakticky nemožné, alespoň v centru města. Existují ale i věci, z nichž by se evropská doprava mohla učit.
Tříproudá silnice, kolem dokola nikdo a z ničeho nic hlasité troubení. Ne, jako řidič jste neudělal nic špatně, to jen Číňan o sobě dává vědět, že se blíží a chystá se předjíždět. Bez blinkru a poněkud nepředvídatelně. Ježdění a řízení v Číně je pro Evropana naprosté sci-fi. Nejprve, než do „tajů“ místního řidičského umění proniknete, a pak s úžasem nad tím, že za několik dnů v čínském provozu nevidíte jedinou nehodu.
Protože když se rozhodnete řídit na čínských silnicích, pravidla prakticky neexistují. Vaším nejlepším přítelem je klakson, naopak zrcátka a blinkry byste tu klidně mohli z aut sundat a – s trochou nadsázky – by se nic zásadního nestalo. Vlastně se ani nelze divit, že se tu tolik rozmáhá autonomní řízení, protože počítač by v mnohých situacích reagoval lépe než člověk.
Mimochodem, a sami jsme to při cestě po městě Wu-chu (to má sice přes 3,6 milionu obyvatel, ale na čínské poměry patří k menším) vyzkoušeli, nikdo tu s autonomním řízením nemá problém. Kolega novinář za volantem Luxeedu S7 prostě jen zmáčknul tlačítko a auto samo odjelo zhruba dvacetikilometrovou cestu. Včetně velkých křižovatek nebo předjíždění.
Jednou za tři minuty stačilo sáhnout na volant, že auto někdo kontroluje, a tím to skončilo. A když se dostalo do situace, kdy kvůli práci na silnici nezvládlo auto jízdu samo, řidiče o nutnosti převzetí kontroly včas upozornilo.
To vše za plného provozu. Vytknout by se dalo, že software auto až příliš horlivě tlačil do levého pruhu na víceproudé silnici, nicméně na rozdíl od české reality to tady nikdo příliš neřešil. Také rychlostní limity jsou na mnoha místech spíše doporučení, ani auto řídící se samo je nedodrželo.
Pokud byste chtěli v Číně řídit, potřebujete místní oprávnění, nestačí vám ani mezinárodní průkaz, který si stihnete vyřídit na počkání v Česku. V Pekingu nebo Šanghaji jako turista můžete zažádat o dočasný čínský řidičský průkaz, jehož doba platnosti je navázaná na délku víza. To znamená, když máte víza na měsíc, řidičák platí také měsíc.
Kromě Wu-chu jsme se pohybovali také po Šanghaji a jednu věc mají obě města společnou: extrémní množství skútrů. Ty jezdí prakticky všude, v některých částech obou měst mají i vyhrazené pruhy, kde se pohybují spolu s cyklisty, a v centru Šanghaje není problém narazit na skútr i na chodníku.
Jenže jejich řidiči běžně vůbec nesledují provoz, nedodržují ani základní pravidla, nemají helmu a klidně telefonují. Hlavně pro chodce je to nebezpečné, člověk za řídítky se ale prosmýkne úplně kdekoliv. Rozdíl je ten, že zatímco v Šanghaji prakticky nenarazíte na benzinový skútr, všechny jsou elektrické, ve Wu-chu, tedy menším městě, už je počet hrubým odhadem vyrovnaný.
Odráží to vlastně stav vozového parku. Zatímco v Šanghaji prakticky nenarazíte na starší auto, ve Wu-chu ještě vzácně potkáte třeba i Volkswageny Santana, které kdysi pomáhaly stavět Čínu na kola a jejichž výroba definitivně skončila teprve před necelými čtyřmi lety. Také tam jezdí mnohem více aut se spalovacími motory, v Šanghaji spadá – opět ale odvozeno čistým pozorováním – většina aut do kategorie NEV. To znamená new energy vehicles: plug-in hybridy, elektromobily, auta s prodlužovačem dojezdu a vodíkové modely (ty poslední se ale v Číně prakticky nevyskytují).
Od aut s klasickými spalovacími motory je odlišíte snadno: mají zelené registrační značky, ostatní auta a i skútry mají modré.
Teď trochu čísel. Průměrný věk čínského autoparku byl v roce 2023 6,5 roku, v Česku mají jen osobní auta průměrně 16,5 roku. Důvodem jsou masivní dotace jak centrální vlády, tak i lokálních vlád, které podporují Číňany ve výměně starého auta za moderní do zásuvky (tedy NEV). Také samotné automobilky významně snižují ceny těchto aut, což vede v posledních letech k cenovým válkám a výraznému ústupu zahraničních značek.
Třeba Volkswagen byl dlouho čínskou jedničkou, jenže před dvěma lety o vedení přišel a pozici číslo jedna převzal BYD. Ten mezi osobními auty vládl prodejům i loni, když zapsal přes 3,7 milionu prodaných aut. Volkswagen, součtem společných podniků s SAIC a FAW, překonal 2,8 milionu prodaných vozů. Celkem se loni v Číně prodalo skoro 22,9 milionu aut, téměř jedenáct milionů bylo v kategorii NEV.
Proč je na silnicích v Šanghaji vidět tolik zelených „espézetek“, má vysvětlení i v tom, že získat tabulku pro nízkoemisní auto je výrazně jednodušší než pro spalovací vůz. Alespoň tedy v Šanghaji, kde mají určitou kvótu značek – ovšem jen pro bateriová, nikoliv plug-in hybridní auta – zdarma. Naopak na plechovou tabulku pro spalovací auto se obvykle čeká i několik let, protože se vydává mimo jiné na základě aukce a ceny se šponují často nesmyslně vysoko. Jejich počet je navíc silně limitovaný.
Ačkoliv aut do zásuvky rychle přibývá, prakticky nikde na ulicích nevidíte nabíjecí stanice. Ty jsou pečlivě ukryté v garážích obchodních center, na placených parkovištích nebo třeba v garážích hotelů. Kabelová apokalypsa se nekoná, o desítky kabelů na chodníku nezakopáváte. Většina majitelů aut do zásuvky nabíjí doma, spousta automobilek k nim poskytuje wallbox zdarma.
Zatímco veřejné nabíjení stojí v Šanghaji asi šest korun za kWh, v domácích podmínkách je to asi 60 haléřů za kWh. Alespoň tak nám na otázku ohledně nabíjení odpověděli lidé z automobilky Chery.
S řízením provozu často pomáhají policisté, hlavně třeba s navigováním, který pruh za křižovatkou je volný. V Šanghaji nicméně i tak čekejte obrovské zácpy prakticky všude, hlavně ve špičce. Pražské kolony jsou oproti tomu procházka růžovou zahradou.
Na druhou stranu třeba semafory, které na velkých křižovatkách pomocí odpočtu ukazují, kolik času zbývá do zelené pro chodce a kolik pro auta, bychom klidně v pražském provozu uvítali. Stejně jako navigaci od Baidu, kde se odpočet, jak dlouho ještě bude svítit zelená či červená, také zobrazuje. Minimálně na některých křižovatkách.
Také bychom zhusta doporučili lidem nadávajícím na pražské parkování – a mnohdy oprávněně – zavítat právě do Číny. Protože v již zmíněném Wu-chu je to místy totální parkovací freestyle. Auta stojí v křižovatkách, na přechodech, klidně i přečnívají do jízdního pruhu.
Všudypřítomná je i politika, třeba ve Wu-chu byla hlavní silnice obklopená čínskými vlaječkami, auta mají za sklem čínskou vlajku ve spojení se znakem komunistické strany Číny.
