Kdo byl v Praze první? Američtí osvoboditelé. Sovětské tanky předběhli o víc než den

V Praze právě gradovaly boje na barikádách, když se v Plzni rodila jedna z nejzajímavějších misí amerických osvoboditelů na československém území. Jejím velením pověřil generál Dwight Eisenhower zpravodajského důstojníka Roberta Pratta.

Úkol to byl hodně odvážný. Do štábu Hitlerovy skupiny armád „Střed“ ve východočeských Velichovkách dopravit přes stále neosvobozený protektorát německého vyslance. Ten měl vzdornému polnímu maršálovi Ferdinandu Schörnerovi předat listinu k okamžité kapitulaci. 

„Eisenhower chtěl, aby německé jednotky kapitulovaly před těmi spojenci, se kterými jsou v tom daném okamžiku v dotyku. To by znamenalo, že Němci by kapitulovali ve Slezsku, v Lužici a na Moravě Sovětskému svazu,“ přibližuje Tomáš Jakl, vědecký pracovník Vojenského historického ústavu.

Vojáci ve Velichovkách plánují návrat konvoje do Plzně. Třetí zleva Robert Pratt, třetí zprava Wilhelm Meyer-Detring, v pozadí vpravo František Dvořák. | Foto: VÚA-VHÚ, NARA

Je však dějinnou realitou, že nacističtí vojáci se ruského zajetí báli. Mnohem optimističtější vidinou než strašidelné lágry na Sibiři pro ně bylo vzdát se západním spojencům a mít naději, že v jejich táborech se jim dostane humánnějšího zacházení.

„Eisenhower je varoval, že tohle nemají dělat. Němci se tím ale nehodlali řídit, tvrdili, že se Schörnerovou armádou už ztratili spojení, protože je v protektorátu povstání,“ popisuje Jakl. Americký generál se však nenechal oblomit a zlomeným nacistům dal jasné ultimátum: „Pošlete mi vyslance, já ho dovezu do Schörnerova štábu, tam mu řekne, jaký je jeho úkol, a zase ho odvezu zpátky.“

Britská dakota přistává, americký konvoj může vyrazit

Vše tak začíná v úterý 7. května 1945, když v Plzni přistává dakota britského královského letectva. V ní sedí i plukovník Wilhelm Meyer-Detring. Vyslanec německého velení, který má ve Velichovkách předat kapitulační listinu Schörnerovi. 

Prattův konvoj projíždí Hradcem Králové. | Foto: VÚA-VHÚ, NARA

Příslušníci americké 16. obrněné divize mezitím formují speciální konvoj. Nakonec čítá třináct vozidel. Pět obrněných automobilů M8 Greyhound, čtyři peepy – vyzbrojené průzkumné džípy, armádní sanitku Dodge WC-54 a tři osobní automobily.

Zpravodajec Robert Pratt, velitel operace, si s sebou kromě Detringa a řady vojáků bere i českého průvodce –  strážmistra plzeňského četnictva Františka Dvořáka.

„Konvoj pod bílými vlajkami 7. května večer vyjel z Plzně,“ upřesňuje Jakl. Ještě před půlnocí se dostali až k Praze, kde vrcholilo povstání. Členové konvoje se podle historiků setkali jak s velením revolucionářů, tak wehrmachtu.

Seržant Meyer Rodelle s jedním z nejmladších obyvatel Velichovek v náručí na obrněném automobilu Greyhound 8. května 1945. | Foto: VÚA-VHÚ, NARA

„U Němců zjišťovali, kde je Schörner. Potvrdili si, že je ve Velichovkách, tak jeli z Prahy dál na východ. Do Velichovek dojeli ve středu 8. května 1945 po deváté ráno,“ pokračuje Tomáš Jakl.

Zhruba 230 kilometrů dlouhou trasu stále ještě „nevyčištěným“ územím protektorátu tak konvoj i s přestávkami zvládl za dvanáct hodin. Historickým faktem je, že Prattovi vojáci byli v řadě měst a vesnic vítáni jako osvoboditelé. V noci v Praze, kde vznikla i poměrně ikonická hlavní fotka tohoto článku, nad ránem v Hradci Králové anebo později přímo ve Velichovkách.

Schörner podmínky kapitulace neplnil, Eisenhower zasáhl

„Pratt a jeho vojáci splnili svou misi. Setkali se se Schörnerem, Meyer-Detring mu sdělil znění kapitulačního protokolu a oni se sebrali a jeli zpátky,“ vysvětluje historik Jakl, co se dělo ve Velichovkách.

Americká obrněná vozidla Greyhound ve Velichovkách. | Foto: Vojenský historický ústav Praha

Pět let stará brožura Vojenského historického ústavu popisuje zpáteční cestu konvoje poměrně dramaticky: „V Českém Brodě zachránili před postřílením šedesát povstalců, které zajali krátce předtím Němci při srážce u liblického vysílače. Prahu kolona mise minula velkým obloukem ze severu a ve čtyři hodiny ráno 9. května dorazila zpět do Plzně.“

Při návratu do západních Čech si Prattovi vojáci ovšem na vlastní oči ověřili, že Schörner kapitulační podmínky nedodržuje. Německé jednotky se stále stahovaly směrem k liniím Američanů. Důsledkem bylo, že hned 9. května 1945 Eisenhower zavřel demarkační linii.

„Ty německé vojáky, kteří se přes ni ještě dostali, Američané odzbrojili. Když přijela Rudá armáda, Američané couvli a sovětské vojsko si je převzalo. A tak se vlastně největší část německé armády v českých zemích dostala do zajetí Rudé armády,“ dokresluje Tomáš Jakl.

Ostroměř a darovaná vlajka

V pátek 9. května 1945 ovšem do Plzně nedorazil celý konvoj. Chyběla dvě vozidla – džíp a osobák Opel Kapitän – se čtyřmi vojáky. Kvůli prasklé pneumatice museli vyjet z Prattovy kolony a už se do ní nezařadili. 

Po opravě se Američané chtě nechtě vměstnali do dlouhé řady ustupujících německých vozidel. S nimi dojeli až do východočeské Ostroměře. Tamější silně vyzbrojená povstalecká jednotka část transportu včetně amerických vozidel zastavila.

Když Ostroměřští zjistili, že jde o západní osvoboditele, postarali se o ně. Američanům poskytli ubytování a třídenní azyl.

Do Plzně pak Prattovi muži dorazili až po oficiálním konci války – v pondělí 12. května 1945. S sebou si přivezli nejen průvodní dopis, ale i americkou vlajku ušitou ženami v Ostroměři.

Historický snímek zachycující ostroměřskou vlajku na džípu americké armády v květnu 1945. | Foto: VÚA-VHÚ, NARA

Právě ta se nyní poprvé po osmdesáti letech vrátila do Česka a je součástí nové výstavy v Armádním muzeu Žižkov. Její příběh popsal deník Aktuálně.cz před několika týdny exkluzivně tady.

Generál Patton v Praze (6. 5. 2024)