Vystupování a kroky Donalda Trumpa poškozují pravicové strany po celém světě. Úkaz má už jméno – efekt Trump. „Anglofonní konzervativci budou největšími lúzry,“ píše novinář Henry Hill v týdeníku The Spectator. Tento vliv je zřetelně viditelný zejména u voleb v Kanadě a v Austrálii, kde se konzervativci navzdory původnímu náskoku dramaticky propadli.
„Británie, Kanada, Austrálie a Nový Zéland mají velké štěstí, že je spojuje stejný jazyk, a zároveň ještě větší smůlu v tom, že ten samý jazyk sdílí i Spojené státy,“ napsal před pár dny novinář Henry Hill v komentáři týdeníku The Spectator.
Konkrétně se zabývá pravicovými stranami v anglicky mluvících zemích, které se od inaugurace amerického prezidenta se špatnou potýkají a značně jim ubyly preference. Tento jev si dokonce vysloužil i vlastní pojmenování: efekt Trump.
Jde o důsledek veřejného vystupování a kroků Donalda Trumpa, jenž dopadá na politické síly, které jsou s ním v očích veřejnosti asociovány, mnohdy bez ohledu na jejich skutečné postoje. O účinku se hovoří i v Evropě a v jihovýchodní Asii, zejména na Tchaj-wanu v Jižní Koreji, ale nejvíce se projevuje právě v anglicky mluvících zemích.
Dramatický pád kanadské pravice
To platí dvojnásob pro Kanadu, kde se v pondělí uskutečnily předčasné volby. Se Spojenými státy Kanada sdílí nejen svou jižní hranici, ale také mnohé ekonomické problémy, jak poznamenává Hill. Zde jde především o venkov v západní části země, jenž je závislý na těžbě přírodních zdrojů a potýká se s podobnými obtížemi jako ty státy USA, které své naděje v posledních volbách obrátily k Donaldu Trumpovi.
Ještě do začátku letošního roku to vypadalo, že volby s přehledem vyhrají kanadští konzervativci pod vedením Pierra Poilievrea, kteří si nad liberály dlouho drželi dvouciferný náskok. Některé průzkumy jim odhadovaly převahu větší než 20 procent. Navíc liberálové jsou v Kanadě u moci poslední desetiletí, za nepříznivou ekonomickou situaci si přirozeně nesou odpovědnost.
Foto: Aktuálně.cz
To se ovšem v průběhu ledna začalo dramaticky měnit. Preference konzervativců se zcela propadly, předstih se vymazal a zkraje března je vládnoucí liberálové v šetřeních veřejného mínění předběhli. Souboj nakonec vyhráli. Liberální strana stávajícího premiéra Marka Carneyho tak svůj post obhájila, což bylo ještě před pár měsíci nepředstavitelné.
Kanada jako 51. stát USA
Radikální obrat se dává do souvislosti právě s Donaldem Trumpem i jeho agresivním vystupováním vůči Kanadě. Trump s tím začal již na konci loňského roku. Poté, co se setkal s tehdejším kanadským premiérem ku příležitosti Dne díkuvzdání, napsal na svých sociálních sítích, že mu bylo potěšením povečeřet s „Justinem Trudeauem, guvernérem velkého státu Kanada“, čímž narážel na svůj provokativní návrh, že by se Kanada mohla stát padesátým prvním státem USA.
V provokování následně pokračoval, když sdílel digitálně upravenou fotografii, na níž stojí na vrcholku hory s kanadskou vlajkou a s popiskem „Ó Kanada“. Trump si zmínky neodpustil ani v pondělí, v den voleb, kdy na svém účtu na síti Truth Social napsal, že kanadský byznys „ČTYŘNÁSOBNĚ vzroste, a to bez JAKÝCHKOLIV CEL A DANÍ, pokud se Kanada stane vytouženým 51. státem“.
Touto sérií výpadů vůči svému severnímu sousedovi Trump nejen podnítil napětí mezi oběma zeměmi, ale také vnesl do kanadského předvolebního klání téma, které zde nikdo nečekal – otázku národní existence a suverenity.
Hill tvrdí, že je to právě tato existenční obava o identitu země, která se stala kritickým faktorem ve změně preferencí, jenž přehlušil jiné starosti. Kanadští konzervativci u veřejnosti totiž stále vedou v ekonomických otázkách, jako je cena bydlení, anebo v migrační politice. Zdá se však, že nemají tak velkou důvěru v tom, zda dokážou Kanadu ubránit vůči rozpínavosti trumpistické Ameriky.
Semknout se kolem vlajky
Vnímané ohrožení mělo vést k tzv. „semknutí se kolem vlajky“, což je fenomén, který popisuje nárůst zastání veřejnosti ke stávající vládě v čase krize či tváří v tvář hrozbě. Typickým příkladem je obrovské zvýšení podpory administrativy George W. Bushe po teroristických útocích z 11. září 2001. Lidé se v krajní situaci drží toho, co je, a odmítají změny a z nich pramenící nejistotu.
Kanadský příklad je v lecčem paradoxní, jak upozorňuje Hill. Konzervativci by ostatně měli být silnější v národoveckých otázkách než liberálové. Navíc ještě nedávný liberální šéf a premiér země Justin Trudeau o Kanadě před pár lety prohlásil, že je to „první post-nacionální země“ na světě, která nemá „žádnou jádrovou identitu“.
Teď to jsou liberálové s novopečeným lídrem Carneym, kteří národovectví možná nakonec zachrání. Hill dodává, že straně pomáhá i skutečnost, že uhlazený bankéř Carney představuje výrazný kontrast k neomalenosti amerického prezidenta. Efekt Trump zjevně funguje.
Austrálie nechce Trumpův chaos
Podobný obrázek lze sledovat i v Austrálii. Náskok konzervativně pravicové koalice, který se dlouhodobě držel mezi pěti a deseti procenty, se od Trumpovy inaugurace téměř ztratil. Federální volby do australského parlamentu se konají již tuto sobotu 3. května a očekává se vyrovnaný výsledek mezi dvěma hlavními subjekty.
Agentura Reuters na začátku tohoto týdne zpovídala voliče, kteří se rozhodli hlasovat předčasně, a jméno amerického prezidenta se skloňovalo jako jeden z hlavních faktorů, jež ovlivnily volbu dotazovaných Australanů. Téma nespokojenosti s rostoucími životními náklady a nedostupností bydlení vyměnily obavy z chaotičnosti mezinárodní situace. „To, co se děje ve světě, je mnohem důležitější než to, co se děje doma. Chci, aby se zachoval současný stav,“ odpověděl jeden respondent.
Toho hojně využívá labouristická vláda, která plány opozice v minulosti srovnávala s kroky amerického kabinetu. Hlavní linkou je ochrana stávajícího a varování, že konzervativní vláda by přinesla do Austrálie „chaos“ podobně jako Trump. „Poslední věc, kterou potřebujete, je nestabilní vláda,“ uvedl v pondělí Anthony Albanese, současný australský premiér a lídr tamních labouristů.
Konzervativní lúzři
Kanada a Austrálie představují výrazné příklady kvůli probíhajícím volbám. Komentátor Henry Hill ovšem poukazuje na skutečnost, že k podobné dynamice dochází i na Novém Zélandě a ve Velké Británii.
„Nástup Donalda Trumpa do Bílého domu by měl být silnou připomínkou nejen toho, že naše zájmy nejsou vždy sladěné, ale také toho, že politika s heslem ‚Amerika na prvním místě‘ často znamená, že anglofonní konzervativci budou největšími lúzry,“ dodává.
