Tým investigativních reportérů portálu Slidstvo.info za pomoci svědků a také ruských zdrojů zrekonstruoval poslední měsíce života ukrajinské novinářky Viktorie Roščynové.
Sedmadvacetiletá žena zemřela v ruském zajetí, přičemž ji věznitelé mučili elektrošoky a řezali ji nožem. Krátce před smrtí vážila zhruba třicet kilogramů.
Filmový dokument, nazvaný Poslední úkol Viky,je dostupný v ukrajinštině na YouTube.
Video: Youtube.com
Roščynová se narodila v Záporoží a už začátku ruské okupace v roce 2022 se pohybovala na území, které měli pod kontrolou ruští vojáci. V březnu toho roku ji zajali, ale po deseti dnech propustili, vrátila se na území pod kontrolou ukrajinské vlády.
V létě následujícího roku se rozhodla, že i přes velké riziko pojede na okupované území znovu. Chtěla napsat a natočit reportáže o mučírnách a věznicích, které okupanti zřídili pro lidi podezřelé ze sympatií k Ukrajině nebo z práce pro ukrajinskou armádu. Chtěla zjistit, jak Rusové zacházejí s ukrajinskými pracovníky Záporožské jaderné elektrárny. Psala pro deník Ukrajinska pravda, vedení redakce ale tvrdí, že o detailech její cesty a o jejích plánech nevědělo.
Roščynová se vydala do Lotyšska a tam překročila legálně ruskou hranici. Podařilo se jí dostat do města Enerhodar na okupované Ukrajině. Dávala vědět svým známým a kolegům, že je v pořádku, až do 3. srpna 2023. Ten den už se neozvala, ani nikdy potom. Až v květnu následujícího roku Rusové přiznali, že ji zadržují.
Dokument s názvem Poslední úkol Viky uvádí, že ji věznili v Enerhodaru a pak v dalším okupovaném městě Melitopolu. Většinu času v zajetí ale strávila za hranicí v Rusku: ve vazební věznici (v Rusku jsou tyto věznice známé pod zkratkou SIZO) v Taganrogu. Ukrajinští novináři kontaktovali ženu, zavřenou v této věznici ve stejnou dobu jako Roščynová. Vypověděla, že Ukrajinka byla v strašném stavu, vážila třicet kilogramů a někdy ji museli přenášet na nosítkách.
„Viděla jsem na jejích rukou a nohou řezné rány, hluboké tak tři centimetry. Říkala, že ji dávají elektrošoky, že její tělo je celé modré,“ vypověděla spoluvězenkyně. Roščynová si podle ní často stěžovala na bolesti žaludku a na nepravidelnou menstruaci. „Jednou říkala, že jí dávali elektrošoky do uší,“ uvedla žena.
Formálně ukrajinskou novinářku z ničeho neobvinili, neměla nárok na právníka. Ukrajinci počítali s tím, že v září 2024 ji Rusové zahrnou do plánované výměny zajatců. Na místo, kde se výměna uskutečnila, ji ale nepřivezli. Pak 10. října dostal její otec Volodymyr Roščyn zprávu z ruského ministerstva obrany. Stručně mu oznámili – bez jakýchkoliv podrobností – že dcera zemřela 19. září. Tělo zůstalo v Rusku, přes opakované sliby ho Rusové rodině zatím nevydali.
Ruská ombudsmanka a poslankyně Státní Dumy (dolní komory parlamentu) Taťjana Moskalkovová jednou oficiálně na žádost odpověděla, že osoba jménem Viktoria Roščynová se na ruském seznamu zemřelých nenachází.
Mnozí Ukrajinci, zadržení ruskými vojáky na okupovaných územích, vypověděli o fyzickém a psychickém týrání. Například Oleh Baturyn z Kachovky v Chersonské oblasti řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz, že se jej okupanti snažili zlomit.
„Bili mě a sprostě uráželi. Pak mě převezli do Chersonu, kde bití a fyzické týrání ustalo, ale snažili se mě zlomit psychicky. Vyhrožovali, že mě zabijí, že mě odvezou někam na pole a zastřelí. Neměl jsem důvod jim nevěřit. Mohli se mnou udělat, co chtěli. Záměrně mě nechávali v nejistotě. Osobně je pro mě těžké říci, co bylo horší – zda fyzické násilí, nebo psychický teror. Po bití nebo mučení vás bolí část těla, při psychickém nátlaku jste v neustálém stresu. Dostával jsem málo jídla a vody, nemohl jsem se umýt nebo převléct,“ vypověděl.
Video: Ukrajinská želví sanitka musela odolat útokům dronů i dělostřelectva
Záběry ukrajinské želví sanitky, která musela odolat útokům dronů a dělostřelectva, aby odvezla zraněné vojáky z Časiv Jaru. | Video: Aktuálně.cz/X/24th_brigade
