Ve vedení Sdružení válečných veteránů figurují podle zjištění deníku Aktuálně.cz lidé evidovaní jako spolupracovníci totalitní kontrarozvědky, která spadala pod StB. Předseda sdružení Pavel Budinský je v současnosti ve vazbě. Kriminalisté ho viní z několikamilionové korupce v nemocnici Motol.
Redakce požádala o komentář k volně dostupným spisům veteránů z vedení Sdružení válečných veteránů historika Daniela Povolného z Ústavu pro studium totalitních režimů, který se vojenskou kontrarozvědkou zabývá. „Podle sovětského vzoru by na deset lidí měl být jeden agent nebo jiný spolupracovník,“ přibližuje tehdejší dobu a vysvětluje, nakolik byla spolupráce současných veteránů závažná.
Jak spisy hodnotíte?
V první řadě je třeba říct, že ti, co byli vedeni jako důvěrníci, ze zákona nejsou vědomí spolupracovníci StB. Takže je zde otázka, jak to posuzovat ve vztahu k dnešku. A co se týče činnosti, kterou pro tu VKR dělali, je to většinou ve spojitosti s ochranou státního tajemství. Vojenská kontrarozvědka byla oprávněná k tomu, aby se vyslovovala, jestli se někdo může seznamovat s utajovanými skutečnostmi. Takže člověka mohli prověřit po své linii, ale taky se potřebovali někoho z jeho okolí vyptat, jestli je spolehlivý. Jestli třeba nepije, nebere drogy nebo neudržuje nějaké podezřelé kontakty do kapitalistické ciziny. Z tohoto úhlu pohledu to podobně dělá i dnešní Národní bezpečnostní úřad.
Takže na první pohled to nevypadá, že by tam bylo něco závažného. V případě místopředsedy sdružení Ladislava Sornase (Ten byl z databáze bezpečnostních složek vyřazen na základě rozhodnutí soudu. Soud tak rozhodl na základě výpovědi mužů, kteří vedli jeho svazek, pozn. red). se mohli vyptávat i na jiné důležité věci. Jde o styky s kapitalistickou cizinou nebo mezilidské vztahy.
Ve spisu k panu Sornasovi je, že jeho manželka při práci v kadeřnictví byla v kontaktu s vízovými cizinci, takže nejspíš v okolí žili lidé z velvyslanectví, kteří tam chodili. Mohla se tak dozvědět zajímavou informaci, s níž, když se dá do kontextu, lze zpravodajsky pracovat. Například, že někdo důležitý někam pojede, ale také kdo se s kým nemá rád a jiné až kompromitující informace použitelné k tlaku na daného člověka, aby s StB spolupracoval. Je to druhotný efekt toho, že na začátku získám informaci, která na první pohled není moc významná. Ale když se na to nabalí další informace, tak to může vést k závažnějším důsledkům.
Je to taková skládačka.
Ano, v přeneseném slova smyslu to je, jak se říká, že když v Číně mávne motýl křídly, tak v USA je z toho tornádo.
Sdružení válečných veteránů ČR
- Sdružení válečných veteránů České republiky (SVV ČR) je největší spolek válečných veteránů. Založili ho v roce 1992 příslušníci československé samostatné protichemické jednotky, účastníci operací Pouštní štít a Pouštní bouře v Perském zálivu 1990-1991.
- Členy SVV ČR jsou váleční veteráni, vojáci v aktivní službě i mimo ni, muži i ženy, účastníci zahraničních misí pod velením OSN, OBSE, NATO nebo EU. Sdružení válečných veteránů ČR je samostatná nestátní, nezisková organizace výhradně válečných veteránů a je členem Světové federace válečných veteránů se sídlem v Paříži.
- Cílem sdružení je řešit pracovní, zdravotní a společenské otázky, které se týkají válečných veteránů.
- SVV ČR má nyní zhruba 1600 členů, dlouhodobým předsedou byl Pavel Budinský obviněný nyní v korupční kauze pražské nemocnice Motol. Vedením spolku je nyní pověřen Ladislav Sornas, válečný veterán a vedoucí technického odboru FN Motol.
Zdroj: svvcr.cz
Ze spisu předsedy pražské pobočky veteránů Rastislava Cimermana vyplývá, že od něj kontrarozvědka získávala informace o ostatních posluchačích na Vojenské akademii v Brně. Podle spisu tajným řekl, že jeho spolužáci těžko chápou vstup vojsk Varšavské smlouvy na naše území. Mohlo to někomu uškodit?
Samozřejmě že to mohlo docela dost uškodit. Kdo v ozbrojených silách nesouhlasil, tak měl velké významné minus.
Agent je vědomý spolupracovník. Důvěrník ale o spolupráci vědět nemusel, že?
Musíme se v tomto směru držet zákona o lustracích. Kolegové, kteří se tím více zabývají, jsou schopni říct, že někdy důvěrník dělal větší svinstva než tajný spolupracovník.
Dokonce z vlastní zkušenosti vím, že byli i neevidovaní agenti. V oblasti operativní techniky existovali techničtí spolupracovníci, třeba řemeslníci, kteří opravovali elektriku, telefon nebo výtahy. Když potom StB potřebovala někde například na sídlišti nasadit odposlech třeba disidentovi, domluvili se s tímto člověkem. Příslušník operativní techniky s ním šel do bytu pod záminkou, že třeba nejde elektrika nebo telefon. A pak tam ten příslušník už bez něj nasadil odposlech nebo provedl nezákonnou domovní prohlídku. Člověk, který mu s tím pomáhal, ale nebyl v centrálních evidencích.
Jak vlastně VKR budovala zpravodajské sítě?
Zvlášť na začátku ve 40. a 50. letech se VKR, tehdy nazývaná OBZ, velmi snažila. Navíc se tehdy často střídalo její vedení. Obvykle, když přišlo nové, prohlásilo, že to předchozí dělalo všechno špatně a teď se to bude dělat správně. A že podle sovětského vzoru by na deset lidí měl být jeden agent nebo jiný spolupracovník. Takže byla snaha nabrat spoustu agentů či spolupracovníků. Nakonec se zjistilo, že to prakticky moc není možné. I když KGB a Stasi tento systém opravdu praktikovala, tak u nás se nikdy tak husté zpravodajské sítě nepovedlo vybudovat. Po roce 1968 navíc řady spolupracovníků prořídly.
Když se budeme bavit o 70. a 80. letech, nakolik byla spolupráce v armádě obvyklá?
„Vékáerka“ pochopitelně musela průběžně udržovat síť spolupracovníků, řádově se jednalo o nižší tisíce osob. Nakolik byla spolupráce obvyklá, to se nedá říct ani odhadem. Problém pak je, zda všechny informace, které StB nebo VKR shromažďovala, byly pravdivé, a jestli si třeba někteří příslušníci nevymýšleli.
A vymýšleli?
To se dá dost těžko zjistit. Když si to vezmeme na případu Andreje Babiše, tak jeho řídící důstojník konstatoval, že z toho spisu, který vedl jeho předchůdce, bylo jasné, že je to všechno vymyšlené. Ale pak bych pochopitelně musel položit otázku: Když to bylo tak do očí bijící, jak to, že si toho nikdo nevšiml? Jak to, že všichni drželi basu? Znamenalo by to, že to dělali všichni, aby dostali odměny? Každý z nich měl v rámci dlouhodobého úkolu stanoveno, že má naverbovat určitý počet důvěrníků a agentů například v rámci praporu, pluku či divize. Je otázka, jak to dělali ve skutečnosti. A jestli, když jim nějací lidé chyběli, si je nevymysleli. Anebo to neudělali nějakým šikovnějším způsobem. Třeba si vojáka základní služby předvolali na pohovor, takzvané profylaktické opatření, a kvůli něčemu s ním mluvili. A pak mohli vykázat, že je důvěrník a poskytl jim nějaké informace. To je věc, která je zatím málo probádaná.
