Stále více mladistvých u nás i ve světě vykazuje podlomené duševní zdraví. Odborníci varují, že problémy se neustále prohlubují, přičemž pandemie koronaviru fungovala jako katalyzátor již dříve narůstající krize. Nová mezinárodní studie odhaluje, že problém začal okolo roku 2010 a psychické potíže adolescentů se v posledních dekádách zdvojnásobily. Česko není výjimkou.
Předloni vyšla v rámci národního monitoringu duševního zdraví dětí šokující zpráva: více než polovina českých deváťáků vykazuje zhoršené duševní zdraví, 40 procent vykazuje známky střední až těžké deprese a 30 procent úzkosti. Od pandemie přibylo množství sebevražd dětí a roste také počet případů sebepoškozování.
„Nárůst těchto diagnóz je obrovský. Dětí a mladistvých, kteří se dostávají do péče dětského psychiatra, od roku 2010 přibylo o více než 70 procent,“ komentoval situaci v rozhovoru pro Český rozhlas na konci ledna Michal Goetz, dětský psychiatr a ředitel Dětské psychiatrické nemocnice Opařany.
Česko v tomto ohledu zapadá do globálního trendu, v němž lze sledovat dramatické zhoršování psychického stavu dětí a mladistvých napříč celým světem. Parafrází hitu skupiny The Offspring situaci okomentoval Daniel Keating, profesor psychologie, psychiatrie a pediatrie na Univerzitě v Michiganu: „Děcka nejsou v pohodě.“
Nedávno zveřejněná studie Belgičanky Karen Schrijversové a kolegů nabízí nový vhled do problematiky a přináší komplexní obraz duševního zdraví adolescentů a také jeho proměny v posledních třech dekádách. Výzkum představuje vývoj v 41 zemích mezi lety 1994 a 2022 a odhaluje nejen světový rozsah problému, ale také vhled do místních trendů, včetně situace v Česku.
Autoři se zaměřili na širší ukazatele duševního stavu, které se dlouhodobě používají v šetřeních Světové zdravotnické organizace, a sledovali jejich vývoj v čase u patnáctiletých, neboť v tomto věku zažívají mladiství nejvíce psychosomatického stresu. Sledované příznaky byly nejen psychické (špatná nálada, podrážděnost, nervozita, problémy se spánkem a tak dále), ale také spřízněné tělesné obtíže (bolest hlavy, zad, břicha, závratě a tak dále). Studie ukázala, že množství potíží se u mladistvých od devadesátých let více než zdvojnásobilo.
Nárůst to ovšem nebyl postupný. Do roku 2010 byl stav duševního zdraví relativně stabilní, a v některých zemích, například ve Slovinsku, Maďarsku či Portugalsku, byly dokonce obtíže na ústupu.
„Trendy v jednotlivých zemích se velmi lišily, přičemž jsme pozorovali mírně rostoucí a klesající trajektorie, které byly zastoupeny zhruba stejnou měrou. Po roce 2010 se ale počet obtíží začal zvyšovat ve většině zemí,“ píše v článku z minulého týdne Schrijversová spolu s Thomasem Potrebnym, docentem na Západonorské univerzitě aplikovaných věd a jedním ze spoluautorů studie.
Nárůst duševních obtíží adolescentů v posledních letech bývá často spojován s pandemií covidu-19, která přinesla sociální izolaci, zavírání škol a obecnou nejistotu do života mladistvých. Nicméně data naznačují, že problém začal o více než dekádu dříve a pandemie byla spíše akcelerátorem než prvotní příčinou.
V Česku vývoj kopíruje křivku světového trendu, přičemž tu lze pozorovat nárůst problémů, který výrazně posiluje během pandemie. Významný skok je k vidění především u dívek. V roce 2018 vypovědělo okolo 40 procent z nich, že každý týden trpí mnohočetnými psychickými potížemi. V roce 2022 to bylo už výrazně přes polovinu všech dotazovaných dívek. U chlapců byl nárůst mírnější, ale i zde došlo ke zhoršení.
Zarážející je také rozšířenost pocitu osamělosti mezi mladistvými. Na otázku „Jak často jste se v uplynulém roce cítil/a osaměle?“ odpověděla bezmála třetina patnáctiletých dívek v Česku „většinu času nebo vždy“. U chlapců to bylo patnáct procent. V tomto ohledu je na tom Česko o trochu hůře než světový průměr, kde je to podle šetření Světové zdravotnické organizace 28 procent u dívek a 13 procent u chlapců.
Tento vývoj je obzvlášť znepokojivý vzhledem ke špatné dostupnosti psychologické a psychiatrické péče pro děti a mladistvé v Česku. Čekací lhůty na dětské psychology a psychiatry se často počítají na měsíce, v některých regionech dokonce na více než rok. Kapacita zdravotnictví je dlouhodobě poddimenzovaná, počet dětských psychiatrů je nedostatečný a specializovaná lůžková péče pro mladistvé s vážnými psychickými obtížemi čelí chronickému nedostatku míst.
Výsledkem je, že mnoho dětí se buď vůbec nedostane k odborné pomoci, nebo ji obdrží příliš pozdě, což může vést k prohlubování jejich problémů a vyššímu riziku vážnějších projevů, jako je sebepoškozování či sebevražedné sklony.
„Situace duševního zdraví adolescentů v Česku je alarmující a vyžaduje systémové změny. V posledních letech sledujeme výrazný nárůst symptomatiky úzkostí, depresí i sebepoškozování u mladých lidí. Naše společnost je rychlá, výkonově orientovaná a mladí lidé v ní často zažívají tlak, kterému nerozumí a se kterým si neumí poradit. Stigmatizace duševních obtíží pak způsobuje, že si mnoho z nich o pomoc vůbec neřekne. Když už se k tomu odhodlají, narážejí na přetížený zdravotnický systém, kde čekací lhůty na odbornou péči trvají měsíce,“ varuje Barbora Pšeničková, ředitelka organizace Nevypusť duši, která se dlouhodobě věnuje problematice duševního zdraví u nás.
Zakladatelka organizace a členka Národní rady pro duševní zdraví při ministerstvu zdravotnictví Marie Hájek Salomonová zdůrazňuje důležitost systematické prevence na celostátní úrovni a jasně provázané podpory mezi školami, komunitou a zdravotní péčí.
„Jedním z kroků, které by mohly pomoci, je posílení stacionární péče, tedy modelu, který propojí odbornou pomoc s běžným životem dítěte, místo aby ho z něj vytrhával. Takový přístup by mohl zefektivnit léčbu, zkrátit čekací doby a zároveň nabídnout propojení s komunitními službami. Systémově je potřeba také rozšířit kompetence školních psychologů a psycholožek, zajistit stabilní financování preventivních programů a přehodnotit podmínky, za kterých mohou mladí lidé vyhledat odbornou pomoc i bez souhlasu rodičů,“ dodává.
Podobně naléhavý tón najdeme i v závěru Schrijversové a Potrebnyho, kteří apelují na urychlenou reakci států na dramaticky se zhoršující situaci: „Prudký nárůst duševních problémů adolescentů v posledním desetiletí by měl být budíčkem pro celý svět. Ačkoli se jako národy lišíme, musíme čelit společné realitě, že nynější generace mladých lidí zažívá výrazné problémy v oblasti duševního zdraví, které budou mít zřejmě trvalé důsledky pro jednotlivce, zdravotnictví i společnost. Je zásadní si uvědomit, že se jedná o změnitelné trendy a že ještě můžeme zasáhnout a negativní trajektorie psychického stavu adolescentů obrátit.“
