Divadelník a herec Jan Werich stále zůstává symbolem inteligentního humoru a ostré satiry. Narodil se před sto dvaceti lety, 6. února 1905, a do povědomí vstoupil nejen jako polovina autorské dvojice V + W, ale i díky filmové pohádce Byl jednou jeden král… a knize Fimfárum.
Díky přátelství s Jiřím Voskovcem se roku 1926 mladý student práv Jan Werich připojil k avantgardní skupině Devětsil. Werich později prohlásil: „I když jsem nechtěl jít k divadlu a Voskovec taky ne, divadlo si přišlo pro nás.“
Tito dva studenti potřebovali jen jeden rok na to, aby na prknech Osvobozeného divadla uvedli svou první společnou hru, Vest Pocket Revue. Pro divadelní scénu, kde s nimi spolupracoval hudební skladatel Jaroslav Ježek, napsali řadu her, které oslovily publikum nejen humorem, ale také kritickým pohledem na společenské problémy. Vznikly hry jako Caesar, Osel a stín nebo Kat a blázen.
Stoupající hrozba nacismu proměnila Werichův a Voskovcův humor v ostrou politickou satiru, příkladem je Balada z hadrů z roku 1935. Po Mnichovu bylo Osvobozené divadlo v roce 1938 zakázáno. Werich, Voskovec a Ježek před hrozbou zatčení emigrovali do Spojených států, kde dál kritizovali nacismus. Pracovali pro Hlas Ameriky a hráli pro československé krajany.
GALERIE
Připomeňte si filmy Jana Wericha
Po válce
Po návratu do Československa po konci druhé světové války se V + W pokusili Osvobozené divadlo obnovit, ale neúspěšně. Nová doba už jejich tvůrčí svobodě nepřála. Voskovec nakonec krátce po únoru opět emigroval, Werich zůstal v Československu.
Vedl pražské divadlo ABC, kde vytvořil novou dvojici s Miroslavem Horníčkem, postupně se mohl vrátit i před kameru. Objevil se třeba v dodnes oblíbených filmech jako Císařův pekař – Pekařův císař, Až přijde kocour nebo Byl jednou jeden král…, později si zahrál i v televizní sérii s Panem Tau.
Zároveň se projevoval jako spisovatel, jeho sbírka pohádek Fimfárum se stala klasikou české literatury pro děti, popularitu si získaly i jeho vzpomínkové knihy Italské prázdniny nebo Lincoln 1933.
V nemilosti režimu
Podpisem manifestu Dva tisíce slov v roce 1968 Werich podpořil reformy pražského jara, po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a nástupu normalizace se ocitl v nemilosti. V lednu 1977 se už vážně nemocný Werich objevil na shromáždění umělců k Antichartě, jeho podpis pod dokumentem je ale dodnes zpochybňován.
V dubnu 1977 se naposledy objevil před publikem, a to v Lucerně u příležitosti půlstoletého výročí premiéry první hry Vest Pocket Revue. Zemřel o tři a půl roku později, na konci října 1980, ve věku sedmdesáti pěti let.
