První zvolení Donalda Trumpa vedlo k velkému znepokojení ohledně vlivu dezinformací na demokracii. Kolem boje s dezinformacemi se vytvořil celý ekosystém odborníků a výzkumných projektů, které však nepřinesly kýžené výsledky. Podle některých tak Trumpovo druhé vítězství tuto kapitolu uzavírá. Ale dle jiných například s oslabováním moderace obsahu sociálních sítí naopak začíná nová éra nejistoty.
Světové ekonomické fórum, jehož setkání v Davosu proběhlo před týdnem, vydalo na začátku roku tradiční zprávu o globálních hrozbách. Jde o každoroční report, v němž najdeme destilát výpovědí stovek, někdy tisíců expertů ohledně toho, jaká rizika vnímají v současném světě.
První místo v kategorii nejzávažnější hrozba pro následující dva roky obsadily letos „dezinformace a misinformace“ čili šíření lživého a zavádějícího obsahu a jeho vliv na geopolitické prostředí, jak zpráva uvádí. Pro srovnání, „ozbrojené konflikty na úrovni států“ byly až třetí, a to po „extrémních klimatických jevech“ na místě druhém. Bramborová skončila „společenská polarizace“, zatímco „podrývání lidských práv a občanských svobod“ najdeme namátkou až na místě desátém.
Foto: Aktuálně.cz
Dezinformace se na čelné pozici umístily už podruhé v řadě, a mohlo by se tedy zdát, že se za uplynulý rok příliš nezměnilo. Ponoříme-li se ovšem do zprávy hlouběji, zjistíme, že se dezinformační příběh dnes píše dramaticky jinak než loni v lednu.
Loňská zpráva viděla v dezinformacích ohromné nebezpečí, a to především skrze jejich zhoubný vliv na volby. Odborníci z Davosu varovali, že falešný obsah bude zákeřně cílený, emocionálně nabitý, umělou inteligencí sycený a že povede k dalekosáhlému dopadu na světovou demokracii, k občanským konfliktům a pravděpodobně i k násilí.
To vše měla navíc umocnit skutečnost, že rok 2024 byl „supervolební“. K urnám šlo nejvíce voličů za celou lidskou historii. Dle OSN to bylo okolo 3,7 miliardy lidí v 72 zemích světa. A nebyly to volby ledajaké – Evropská unie měnila parlament, stejně tak Velká Británie, Indie si volila sněmovnu lidu a samozřejmě Spojené státy svého prezidenta. Pokud by dezinformační hrozba měla někde ohrozit demokracii, našlo se pro to v loňském roce mnoho příležitostí.
Jakou spoušť tedy dezinformace u voleb natropily? Máme-li soudit dle letošního reportu, tak překvapivě malou. Slovo „volby“ se v reportu objeví pouze jednou, a to ve větě o tom, že se o ně experti báli loni. Jinak nic. Pesimistické scénáře se totiž nevyplnily. V roce 2025 čekají svět další důležité volby například v Německu, Kanadě či Japonsku (nemluvě o našich sněmovních na podzim), ale zpráva se tím nijak nezabývá. Dezinformacím se věnuje jen v obecné rovině a velice nápadné je ubrání na naléhavosti oproti loňsku.
Novinářka Laurie Clarková v článku pro server Politico ze začátku roku tvrdí, že panika kolem dezinformací je u konce. Podle ní celou dezinformační ságu započalo první zvolení Donalda Trumpa a teď to druhé ji kruhově uzavírá. V roce 2016 byl fenomén Trump spolu s brexitem šokem pro kulturní a politické elity, které pro věc neměly vysvětlení a byly přesvědčené, že voličům museli vymýt mozky sofistikovaní ruští trollové či stínoví hráči politického marketingu ze společností jako Cambridge Analytica.
Vlády bily na poplach a politici se předháněli v tom, kdo úderněji vyjádří, jak moc dezinformace podkopávají základy demokratických společností. Za všechno podle nich mohly algoritmy sociálních sítí. Kolem problematiky vyrostl za poslední dekádu celý ekosystém bojovníků proti škodlivým informacím. „Nevládky nalévaly peníze do skupin, jež slibovaly ochránit demokracii před obchodníky s nepravdami, zatímco operativci fact-checkingu se zavázali k tomu, že budou hlídkovat na hranicích reality,“ píše Clarková. To vše teď podle ní končí.
Kelly McBridová, výzkumnice v mediální etice v Poynter Institutu, hovoří o výrazné změně toho, jak byl vnímaný první nástup Trumpa do Bílého domu a jak ten nynější. Před devíti lety tomu mnoho lidí nemohlo uvěřit, hovořilo se o manipulacích na sociálních sítích, o dezinformacích a ruském působení. Přídavné jméno „postpravdivý“ se stalo slovem roku 2016. „Dnes v tom nikdo nehledá žádnou záhadu. Lidé neříkají ‘Wow, jak je možné, že se to stalo?’“ říká McBridová. „Nikdo nebyl obelstěn k tomu, aby hlasoval pro Donalda Trumpa,“ dodává k loňské volbě.
Končí podle všeho také rozmach akademického studia dezinformací. To existovalo již před rokem 2016, ale až po prvním zvolení Trumpa vedla naléhavá popularita tématu k masivnímu financování výzkumu a s tím i k obrovskému zájmu akademiků. Převratné výsledky se ovšem nedostavily. Loni na podzim vyšel komentář v harvardském časopise, jenž se věnuje dezinformacím, a ten stav oboru nehodnotí vůbec příznivě.
„Téměř deset let je studium dezinformací prioritou politických elit, akademických institucí, neziskových organizací a médií. Značné prostředky byly věnovány na zjišťování dopadu, způsobů a příčin šíření a zmírňování škodlivosti. Navzdory úsilí se však zdá, že se obor vůbec nepřiblížil k zodpovězení fundamentálních otázek týkajících se reálných důsledků dezinformací, jako je třeba jejich vliv na volby nebo jejich souvislost s extremismem a radikalizací,“ píší autoři.
Článek mimo jiné zmiňuje, že obor se nebyl schopen shodnout na vymezení úplných základů (např. co to vlastně je „dezinformace“). Navíc se zdá, že neuvážené zavedení pojmu „dezinformace“ do veřejné diskuse nejenže nepřineslo kýžený vhled a porozumění, ale naopak vedlo k větší polarizaci ve společnosti. „Politici a komentátoři buď používají dezinformace jako původ všeho zla ve světě, anebo to vidí jako rétorický nástroj, který vymysleli jiní politici a jejich spojenci,“ dočteme se v článku.
Jeden ze skeptických hlasů z roku 2016 patřil (možná nepřekvapivě) šéfovi společnosti Meta, Marku Zuckerbergovi. Ten tehdy prohlásil, že „voliči dělají rozhodnutí podle své žité zkušenosti. Tvrdit, že fake news jsou jediný důvod, proč někdo mohl volit tak, jak volil, znamená hluboký nedostatek empatie.“ O rok později nicméně otočil o 180 stupňů, omluvil se za svou neuváženost a zavázal se k tomu, že bude šíření dezinformací potírat.
V nedávném rozhovoru se Zuckerberg přiznal k tomu, že Facebook za Joa Bidena na přímý pokyn z Bílého domu omezoval konkrétní obsah týkající se pandemie covidu-19. „Tlačili na nás dost tvrdě, abychom mazali věci, které – upřímně – byly pravdivé,“ řekl Zuckerberg v podcastu Joa Rogana, „Řekli, že cokoliv, co by tvrdilo, že očkování může mít vedlejší účinky, musí jít dolů.“
Zuckerbergovo doznání přichází ve chvíli, kdy se on sám obrátil podruhé a od boje s dezinformacemi se distancoval. „Příliš mnoho chyb a příliš mnoho cenzury,“ shrnul důvody pro další změnu. Společnost Meta se v lednu veřejně přihlásila k přístupu Elona Muska a jeho platformy X a bude v podobném stylu rozvolňovat pravidla moderace obsahu. Pro bojovníky s dezinformacemi je další ránou i skutečnost, že Meta již nebude podporovat profesionální fact-checking a přejde na model, jenž využívá crowdsourcing čili moudrost davů – jako v případě tzv. komunitních poznámek na síti X.
Rána je to v tomto případě nejen ideová, ale i finanční. Navíc existují indikace, že by se tímto směrem mohl vydat i Google, což by znamenalo další významný odklon prostředků od boje s dezinformacemi. Kupříkladu česká organizace CEDMO při Univerzitě Karlově, jejíž hlavní koordinátor je moderátor České televize Václav Moravec, dostala od Googlu milion eur právě na projekt, který se „věnuje výzkumu informačních poruch (např. misinformací či dezinformací)“. Je otázka, jak se budou podobné projekty podporovat do budoucna.
Konec dezinformační ságy můžeme chápat nejen jako selhání politického a akademického snažení, ale i jako přirozené vyčerpání příběhu, který byl od počátku výrazně podmíněn výraznou mediální pozorností. Jak upozorňuje profesor Matthew Baum z Harvardu, novináři vnímali hrozbu dezinformací téměř fatálně, jako by by jim „nebe padalo na hlavu“, problém se totiž odehrával na jejich domácí půdě, v oblasti informací, kterou sami považují za klíčovou. To potvrzují i průzkumy, kde se ukazuje, že novináři vnímají dezinformace mnohem závažněji než obecná populace.
Jakub Jetmar popsal předloni podobnou dynamiku ve svém komentáři k českému výzkumu, kde se ukázalo, že navzdory velkým obavám u nás dezinformacím a konspiracím lidé příliš nevěří. „Posedlost dezinformacemi nakonec můžeme číst i jako přecenění vlastního vlivu. Komunikační pracovník si myslí, že vykládá lidem svět – a lidé svět právě tak vnímají. Chápání světa se ovšem značně různí, zjišťujeme na internetu, kde můžeme poprvé v historii číst názory úplně všech,“ napsal Jetmar.
Možná právě zde najdeme důležitý díl příběhu. Dezinformační panika nebyla pouze přehnanou reakcí na vnímanou hrozbu, ale i produktem prostředí, které samo přeceňuje svůj vlastní význam.
