Permafrostu se dříve říkalo věčně zmrzlá půda. Rychlost klimatických změn v posledních desetiletích ale prokázala, že věčnost je v tomto případě velmi diskutabilní. A nyní už vědci mapují dopady, které tání permafrostu má přímo na komunity, které žijí v příslušných oblastech.

Tání věčně zmrzlé půdy představuje řadu rizik. Tím globálním je uvolňování silného skleníkového plynu metanu. Proces ale doprovází také mnoho lokálních hrozeb – pro arktické komunity, jejich životní styl, infrastrukturu i životní prostředí. Mezioborová studie vedená experty z univerzity ve švédském městě Umeå identifikovala klíčová rizika ve čtyřech různých oblastech Arktidy. Vědci věří, že jejich práce umožní lidem na severu přizpůsobit se změnám a činit informovaná rozhodnutí.

V čem je problém

Permafrost pokrývá přibližně 15 procent rozlohy severní polokoule. Kvůli klimatickým změnám ale rychle degraduje – půda se vlivem skleníkového efektu ohřívá, unikají z ní zamrzlé plyny, ale třeba také bakterie. A ona sama se stává méně stabilní, přičemž na ní ale stojí spousta domů, silnic a dalších staveb. Tání permafrostu představuje nejen globální hrozbu v podobě už zmíněného uvolňování skleníkových plynů, ale očekává se, že bude mít také dalekosáhlé přímé důsledky pro přibližně tři miliony obyvatel Arktidy, kteří žijí v oblastech nejvíce náchylných k degradaci této půdy.

„Ve Švédsku jsou věčně zmrzlé půdy důležité jako zásobárny půdního uhlíku a pro tradiční způsoby využívání – například pro chov sobů. Stejně jako v jiných arktických oblastech způsobuje tání permafrostu změny v krajině a nebezpečí, která mají dopad na místní ekosystémy a způsoby obživy,“ uvedla konkrétní příklad Johanna Scheerová, postdoktorandka na katedře ekologie a environmentálních věd na univerzitě v Umeå.

Tým vědců pod vedením pracovníků univerzity v Umeå, Vídeňské univerzity a Dánské technické univerzity zkoumal rizika tání permafrostu společně s místními lidmi v několika arktických oblastech: Longyearbyenu (Špicberky, Norsko), obci Avannaata (Grónsko), oblasti Beaufortova moře a v deltě řeky Mackenzie (Kanada) a v Bulunském okrese (Republika Sacha, Rusko).

Pětice hrozeb

Výzkumníci identifikovali pět hlavních hrozeb. Týkají se infrastruktury, mobility a zásobování, kvality vody, bezpečnosti potravin a zdraví.

Ve všech zkoumaných regionech podle studie vyvolává největší obavy selhání infrastruktury a narušení mobility a dodávek. Tyto faktory mají totiž nejrozsáhlejší dopady na společnost a hospodářství. Narušené dopravní tepny, poruchy vedení plynu nebo elektřiny, ale i poškození bytových domů – to všechno se může podle badatelů objevit, pokud půda rychle taje. V Kanadě za vážnou hrozbu pro zdraví zvířat i lidí považují zejména uvolňování kontaminantů ze selhávající starší průmyslové infrastruktury, jako jsou opuštěné ropné a plynové vrty.

A konečně v regionech, kde jsou důležitou součástí kulturní identity tamního obyvatelstva tradiční způsoby využívání půdy, vyvolává obavy negativní působení tání na potravinovou bezpečnost. To se může týkat například stád sobů, která ztrácejí potravu, ale na nichž zároveň stojí živobytí původních obyvatel.

Ohrožení ekosystémů i zdraví

Všechno výše popsané tedy značně ohrožuje lokální ekosystémy a zdraví obyvatel, a to rovnou v několika ohledech. V navazujícím projektu se nyní vědci z univerzity v Umeå zaměřují na komplexní vztahy mezi táním permafrostu, změnami vegetace, znečištěním a využíváním půdy.

Kombinací technik terénního a dálkového průzkumu se zaměří na mapování a hodnocení dopadů starých ropných vrtů a tání věčně zmrzlé půdy na vegetaci na jednom konkrétním místě – v oblasti delty řeky Mackenzie v Kanadě.

Podíl.