90′: Válka v Pásmu Gazy pohledem humanitárních organizací (zdroj: ČT24)
Humanitární situace v Pásmu Gazy se nadále zhoršuje. Pomáhají tam proto i české neziskové organizace. Například Člověk v tísni spolupracuje s organizací War Child, která poskytuje první psychologickou pomoc dětem a jejich rodinám. Ta je v některých ohledech snazší než materiální, protože stačí lidé a ne tisíce tun potravin, řekl v Devadesátce ČT24 ředitel Člověka v tísni Šimon Pánek. Podle spolupracovníka Lékařů bez hranic Stanislava Havlíčka, který v Gaze také pomáhal, se humanitární pracovníci vystavují neustálému riziku. Od začátku konfliktu jich bylo v Pásmu zabito na tři sta.
Havlíček, který v Pásmu Gazy pomáhal v únoru a březnu loňského roku, v ČT24 uvedl, že situace na místě se podle jeho informací výrazně zhoršila. Někteří z uprchlíků se podle něj vrátili nebo přesunuli mírně na sever od Rafahu, kde Havlíček působil. „Zásobování se výrazně nezlepšilo, a přestože se nám podařilo obnovit činnost některých dříve uzavřených nemocnic, tak příliv pacientů (…) nijak nepolevuje,“ popsal situaci Havlíček.
Podle Pánka je rozsah vojenské operace v Pásmu Gazy obrovský. „Někteří lidé jsou opakovaně vnitřními uprchlíky. Stěhovali se několikrát, takže z toho samotného vyplývá míra potřeb na místě. Vidíme ty záběry – určitě ne v každé minutě, v každém místě Gazy hrozí smrtelné nebezpečí a ne všichni jsou ohroženi podvýživou, ale ty záběry jsou děsivé,“ vysvětlil Pánek s tím, že humanitární dodávky je třeba navýšit.
Podle ředitele Člověka v tísni je psychologická stránka věci nesmírně těžká. „Když se nedaří zajistit dostatek základní pomoci, tak ta psychologická pomoc je v něčem možná snazší, protože nemusíte převážet tisíce tun potravin – stačí lidé, kteří jsou ochotni na místě pracovat. Ale v něčem je vlastně trochu nadstavbou nad základní životní pomocí,“ srovnal Pánek, který doufá, že s příměřím se otevře okno, během kterého by Člověk v tísni mohl v Gaze napřímo pracovat. Doteď fungovala v pásmu přes partnerskou organizaci.
Podle Havlíčka je humanitární pracovník operující v Pásmu Gazy v neustálém riziku. „Já když jsem tam byl, tak už při překročení hranice bylo zřejmé, že nám nad hlavou létají drony, které monitorují situaci nepřetržitě čtyřiadvacet hodin denně. Někdy je to jeden, jindy jich je pět. Prakticky nikdy nejsou vidět, ale jejich zvuk je nepřeslechnutelný a čas od času do toho zaznívají blíže či více vzdálené dopady toho ostřelování,“ zavzpomínal Havlíček.
Pánek doufá v solidaritu
Mimo běžné pozorovací drony se Havlíček setkal i s dalšími typy. „Já jsem byl svědkem relativně blízkého nasvětlení uprostřed noci. To byly nějaké osvětlovací drony, které řekněme do kilometrové vzdálenosti od místa, kde jsem bydlel, osvětlovaly pozemní operaci,“ sdělil.
V sousedství domu v Gaze, kde Havlíček bydlel, dostal podle něj zásah i dům Lékařů bez hranic. Zemřely tam podle jeho informací dvě ženy a dalších šest nebo osm lidí bylo zraněných. „Nebezpečí je všudypřítomné, byť jsme samozřejmě trochu iluzorně chráněni nějakou tou dohodou a sdílením míst, kde působíme. Ale jsou to živé boje, které probíhají na pozadí té naší pomoci. A těch náhodných a nechtěných rizik je tam velká spousta,“ nedělá si iluze Havlíček.
Krátce po jeho odjezdu z Gazy došlo k tragické události, kdy zemřelo sedm humanitárních pracovníků neziskové organizace World Central Kitchen. „To je humanitární organizace, která poskytovala i našim pacientům jedno teplé jídlo denně. Tohle jsou samozřejmě věci, které si přímý účastník pomoci tam nedokáže odfiltrovat, takže je to určitě psychicky náročné,“ potvrdil Havlíček.
Po otevření přístupu humanitárním organizacím do Pásma Gazy začne Člověk v tísni podle svého ředitele pomáhat, protože potřeba je nepochybná. Organizace podle Pánka doufá i ve větší solidaritu v Česku. Ta podle něj „není příliš silná – ono to souvisí samozřejmě s převládajícím diskurzem a názorem na tu situaci, který může být různý. Ale nepochybně za to, jaká je situace v Gaze, nesou velkou odpovědnost izraelské ozbrojené síly, ale také Hamás, který po tom brutálním masakru udělal to, co udělal, včetně odvlečení rukojmí“.
Podle Pánka by obě strany měly pracovat na tom, „aby se to peklo zastavilo“. „A příměří snad bude začátkem,“ uzavřel.
