Ještě předtím, než se Petr Pavel stal v NATO šéfem vojenského výboru, byl nejvýše postaveným Čechem v alianci. Jan Vylita jako jeden z šesti hlavních auditorů kontroloval hospodaření armádního paktu. Přesně před deseti roky ale přišel nečekaný a strmý pád. Vzali mu bezpečnostní prověrku a v Bruselu musel skončit. Vylita pak u soudů vyhrál a stát mu nedávno musel zaplatit několik milionů.
„Je to velká komplikace pro mě i pro Česko. Odebrali mi ji na základě utajovaných zpráv zpravodajské služby,“ řekl shromážděným novinářům Jan Vylita. To bylo před bezmála deseti lety, ve středu 11. února 2015 a jeho kauza se právě rozjížděla.
Tehdy jako jeden ze šesti hlavních auditorů Severoatlantické aliance po zásahu českého Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ) přišel o prověrku. Konkrétní obvinění – které kvůli utajení materiálů zpravodajců ale neznal – se podle jeho informací mělo týkat práce na ministerstvu obrany. Tam působil v letech 2010 až 2013 jako generální sekretář ministra Alexandra Vondry (ODS) a následně Vlastimila Picka (nezávislý).
Vylita se začal bránit, v Bruselu ovšem musel skončit. Pak jej propustilo i ministerstvo obrany vedené v té době Martinem Stropnickým (ANO). Případ se dostal k české justici, kde se vlekl mnoho let. Tečka – pro bývalého auditora – přišla teprve nedávno. To když mu před pár týdny na účtu přistály peníze, o které se mnoho let soudil.
„Náhrada škody byla Janu Vylitovi uhrazena 4. října 2024,“ potvrzuje pro Aktuálně.cz Milan Radosta, mluvčí NBÚ. Z rozpočtu instituce, která v roce 2015 překvapivě – a dle soudů nezákonně – zastavila jeho kariéru v NATO, získal Vylita téměř šest milionů korun. „Jednalo se o náhradu škody ve výši 5,1 milionu a náhradu nákladů řízení ve výši 662 tisíc,“ uvedl Radosta.
Mluvčí zároveň odmítá, že by tuto milionovou škodu NBÚ vymáhal po svých úřednících, kteří za nezákonným odebráním Vylitovy prověrky stáli. „Vůči zaměstnancům nebyl žádný nárok uplatněn, neboť nejsou splněny podmínky pro takzvanou regresní úhradu,“ vysvětlil Radosta.
Sám Jan Vylita dnes říká, že nikdy neztratil naději, že ve sporu zvítězí. „Já jsem věděl, že jsem v právu a že musím vyhrát. To se také ukázalo, byť se příběh táhl velice dlouho,“ zamýšlí se.
V rozhovoru pro Aktuálně.cz (viz box na konci článku) dále připouští, že celá kauza pro něj byla v řadě ohledů téměř likvidační. „Definitivně pro mne znamenala konec mé forenzní a auditorské praxe a znemožnila mi další působení v mezinárodních organizacích či nadnárodních společnostech,“ popisuje.
Plat i „zvýšené životní náklady“
Jan Vylita se dostal na ministerstvo obrany v roce 2010, když do jeho čela nastoupil Alexandr Vondra. Z Vylity, který v soukromém sektoru působil jako forenzní auditor mezinárodní společnosti PwC, udělal svého generálního sekretáře. Na starosti měl mimo jiné státní podniky zřízené ministerstvem obrany.
Během jeho éry třeba obrana zprivatizovala vojenské opravny ve Šternberku. V tendru je za 152 milionů korun na začátku roku 2013 získala firma Excalibur Army z koncernu Czechoslovak Group, když podala vyšší nabídku než další zájemce a zbrojařský konkurent – STV Group.
V říjnu 2013 byl pak Vylita zvolen auditorem Severoatlantické aliance a v lednu 2014 se přesunul do Bruselu. Na začátku roku 2015, když si Vylita požádal o vyšší stupeň bezpečnostní prověrky, však přišel zásah NBÚ a jeho pád.
Věcí se v uplynulých letech zabývala celá řada soudů, loni v březnu kauza doputovala až před ten ústavní. „Soud se v nálezu věnoval otázce náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím NBÚ, který stěžovateli odebral bezpečnostní prověrku,“ sdělila tehdy Kamila Abbasi, mluvčí Ústavního soudu.
Předseda senátu Jan Wintr pak rozhodl, že Vylitovi „svědčí základní právo na náhradu škody, kterou mu stát svým nezákonným rozhodnutím způsobil. Tato škoda přitom musí zahrnovat ušlý výdělek, který by stěžovatel nebýt nezákonného rozhodnutí získal.“
Ústavní soud tedy Vylitovi vyhověl v tom, že mu náleží nejen náhrada platu, ale i „zvýšených životních nákladů“, tedy zhruba 194 tisíc korun měsíčně, které mu mělo ministerstvo obrany po dobu jeho působení v bruselské centrále NATO posílat navíc k platu. Na základě tohoto nálezu ještě loni v září rozhodoval Městský soud v Praze a říjnovým zaplacením necelých šesti milionů korun na účet Jana Vylity kauza skončila.
Vylita: „Těžko chápat tu naprostou aroganci“
Naštěstí mi celá řada lidí věřila, byť to očištění trvalo příliš dlouho. Tak dnes Jan Vylita v krátkém rozhovoru pro Aktuálně.cz hodnotí uplynulých deset let a svůj boj.
Který moment byl za ty roky nejtěžší?
Asi hned na začátku. Ta naprostá bezmoc, když mi Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) oznamuje, že jsem působil proti zájmům České republiky, ale neřeknou mi proč ani čím, protože je to tajné. Při rozkladu mi bylo řečeno, že jsem sice proti zájmům České republiky nepůsobil, ale stejně mi prověrku odeberou a neřeknou proč, neb je to tajné. Ta naprostá arogance moci byla opravdu těžká na pochopení a vyrovnání se s ní.
Jak moc vás kauza poškodila?
Definitivně pro mne znamenala konec mé forenzní a auditorské praxe a znemožnila další působení v mezinárodních organizacích či nadnárodních společnostech. Musel jsem znovu budovat odbornost a stal se krizovým manažerem v soukromém sektoru a v něm působím doteď. Naštěstí mi celá řada lidí věřila, byť očištění trvalo příliš dlouho – soud o neoprávněné odebrání prověrky začal až po třech letech od podání žaloby.
Ztratil jste někdy naději, nebo jste vždycky věděl, že ten spor musíte vyhrát?
Nikdy jsem naději neztratil! Já jsem věděl, že jsem v právu a že musím vyhrát. To se také ukázalo, byť se příběh táhl velice dlouho. Je zajímavé, že soud o neoprávněnost odebrání prověrky proběhl sice po třech letech, ale zato se zdrcujícím výsledkem pro NBÚ – odebrání prověrky bylo naprosto nepodložené žádnými validními důkazy, a tedy nezákonné.
Dalších více než pět let se táhl spor o škodu – kdyby se stát, tady reprezentovaný NBÚ, choval slušně a uznal svoje pochybení a souhlasil s vyrovnáním, mohl ušetřit spoustu prostředků na zbytečný spor a úroky z dlužné částky.
Zkoušel jsem požádat o navrácení prověrky a případné navrácení do NATO, ale NBÚ se mi de facto vysmál. Pan ředitel odpověděl, že na prověrku nemám nárok, neb prý nepůsobím na místě, kde by byla zapotřebí…
Dovedete si představit, že byste po této zkušenosti ještě někdy pracoval pro český stát?
Žádné nabídky jsem za celou dobu nedostal a upřímně pochybuju, že dostanu.
Stropnický: Peníze pro armádu v příštích letech porostou (11. 6. 2014)
Plánem Martina Stropnického /ANO/ je v roce 2024 vydávat na obranu alespoň dvě procenta HDP. Tedy tolik, kolik ukládá závazek ČR Severoatlantické alianci. | Video: DVTV
