Rodiče na sociálních sítích sdílí fotky a videa se svými dětmi. Chtějí se pochlubit, žádají o radu a nebo se cítí izolovaní. Podle dětské psycholožky Kamily Ryšánkové je důležité, aby přemýšleli nad tím, co sdílejí, a brali v potaz možné následky na soukromí svých dětí. „Setkala jsem se s případem kyberšikany, která začala tím, že někdo z rodiny zveřejnil fotky dítěte,“ popisuje v rozhovoru.
Jak rodič pozná, že na svých sociálních sítích sdílí něco, co zasahuje do soukromí dítěte?
To je poměrně těžká otázka. Určitě na internet nepatří nahé fotky dětí. I když jsou intimní partie dítěte zakryté nebo má na sobě plavky, pořád je to něco, co by mohlo skončit na nevhodných webech. Naštěstí to tak podle výzkumů vnímá i společnost. Čím víc je dítě oblečené a čím méně je možné ho rozpoznat, tím bezpečnější rodičům fotky připadají. Pokud jde o děti, řekla bych, že platí pravidlo: čím méně sdílení, tím lépe.
Co vůbec rodiče motivuje sdílet takové fotky?
Nejčastěji je to potřeba prezentovat radostné okamžiky, úspěchy a pohodu. Naopak příspěvků o těžkostech a problémech v rodičovství najdeme na sociálních sítích mnohem méně. Vyzdvihla bych situace, kdy se rodič, často matka v prvních letech života dítěte, potýká s pocity izolace, osamělosti a frustrace. Tyto pocity často pramení z intenzivní péče o kojence, a sdílení příspěvků na sociálních sítích jim pak může pomoci najít podpůrnou komunitu.
Někteří rodiče vnímají sociální sítě jako anonymní prostředí, což často vede k nadměrnému sdílení. Na rodičovských skupinách se tak někdy objevují příspěvky, kde sdílejí i velmi osobní obsah, například polonahé fotografie dítěte, aniž by si plně uvědomili, že ve skupině mohou být tisíce cizích lidí. Důvodem bývá často snaha získat radu nebo podporu, aniž by přemýšleli o možných důsledcích.
Setkala jste se s případy, kdy děti pocítily narušení důvěry nebo soukromí?
Toto téma se občas objeví, když si s dětmi povídám. Často si všímají, jak se téměř všechno, co udělají, okamžitě objeví v rodinných skupinových chatech nebo na sociálních sítích rodičů. Někdy rodiče sdílejí i úryvky z jejich soukromých zpráv, což může být pro děti velmi nepříjemné. V tuto chvíli takto nadměrné sdílení rodiči může vést k tomu, že dítě pocítí narušení soukromí a důvěry. Dále se mohou cítit trapně, nesvobodně nebo omezeně, protože jejich život je sdílený bez jejich souhlasu. Můžou proto cítit i ztrátu kontroly.
Může to představovat riziko pro vztah mezi rodičem a dítětem?
V takové situaci může dítě vyrůstat s pocitem, že jeho soukromí je vlastně veřejné. Začne mít dojem, že všechno, co udělá, sledují i ostatní, což vytváří tlak. Je neustále pod drobnohledem, jako by bylo hodnoceno a očekávalo se od něj určité chování. Tento pocit může být umocněn, pokud rodiče na sítích zobrazují dítě určitým způsobem, třeba jako vzorné nebo úspěšné. Dítě se pak cítí nuceno tomuto obrazu vyhovět.
Z dlouhodobého hlediska může taková situace vést k narušení důvěry mezi rodičem a dítětem. Když rodič nedá dítěti prostor na vyjádření svého názoru na sdílení, dítě může mít dojem, že rodiče zajímá víc obsah na sítích než jeho osobní pocity a potřeby. To může negativně ovlivnit jejich vzájemný vztah. Narušením vztahu a hranice mezi rodičem a dítětem se můžou objevit i různé úzkosti a strachy.
- Vystudovala psychologii na Univerzitě Palackého v Olomouci a absolvovala specializované kurzy i praxi v nemocnicích v Brně, Olomouci a Břeclavi.
- V současnosti podstupuje psychoterapeutický výcvik a nabízí psychologické poradenství.
- Je autorkou projektu Porozumět, jehož cílem je pomoci rodičům lépe pochopit dětský vývoj a potřeby.
- Na svém instagramovém profilu, kde ji sleduje přes 80 tisíc uživatelů, sdílí cenné rady a přináší osvětu o psychologických potřebách dětí.
Od kdy je dítě schopné rozhodovat o tom, jestli chce být na internetu?
Nelze jednoduše nakreslit čáru a říct, že od tohoto věku už jsou děti plně odpovědné za to, co dělají na internetu. Ve skutečnosti je schopnost informovaně se rozhodovat složitá i pro nás dospělé. Podíváme-li se na to z pohledu kognitivního vývoje, zjistíme, že děti kolem šesti až sedmi let ještě nechápou koncept soukromí ani riziko, které může online svět představovat. Jsou ve fázi, kam ještě zasahuje magické myšlení, kdy si děti doplňují informace fantazií.
Mezi sedmým a dvanáctým rokem už začínají chápat základní pravidla online prostředí, ale stále potřebují, aby je rodiče vedli a ukazovali jim, jak se na internetu bezpečně pohybovat. Pokud rodiče své děti provádí online světem, tak skutečný prostor pro samostatnost přichází s věkem kolem třinácti let, kdy se rozvíjí schopnost logického myšlení a děti začínají více odlišovat fantazii od reality. I tak ale většina z nich potřebuje, aby je rodiče dál nenápadně podporovali a vedli. Internet by pro děti neměl být vhozením do vody. Naopak jde o postupné a pozvolné uvedení do online prostředí, aby se s ním naučily bezpečně pracovat.
Jakým způsobem tedy mají rodiče mluvit se svými dětmi o tom, co na sítích sdílejí?
Je fajn být otevřený. Můžu mu třeba rovnou říct, kam bych fotku chtěla dát a jestli mu to nevadí. Když dítě odpoví, že se mu to nelíbí, měli bychom to jako rodiče respektovat a nevytvářet na něj tlak. Takový rozhovor nejen posílí jeho sebehodnotu, sebevědomí a schopnost vyjádřit nesouhlas, ale také tak dítě získá možnost formovat svou digitální identitu, na které mají zpočátku života dítěte hlavní podíl právě rodiče. Někdy na sítích zahlédnu, že se lidé ptají influencerů, proč už na jejich profilech nevídají jejich starší děti. Vždycky mě potěší, když odpovědí, že si to děti už samy nepřejí, a proto je na jejich profilech vidíme méně nebo tam nejsou vůbec. Souhlas dítěte je důležitý.
Někteří odborníci tvrdí, že kvůli digitální identitě mohou děti pocítit omezení své individuality, když dospívají. Setkala jste se ve své praxi s případy, kdy děti nebyly spokojené s identitou, kterou jim vytvořili rodiče?
Některým dětem vadí, jaké fotky a videa o nich rodiče sdílí. Když se dozvědí, že je zveřejněná nějaká fotka, kterou by samy nesdílely, má to vliv na jejich sebehodnotu i sebevědomí. Nebo mohou cítit tlak, ať už od rodiny, která může očekávat určité chování a prezentaci, tak třeba od spolužáků, kteří je kvůli tomu vystaví posměškům a výsměchu.
Setkala jste se s případem, kdy kvůli tomu bylo dítě vystaveno kyberšikaně?
Ano. Začalo to tím, že někdo z rodiny zveřejnil fotky dítěte. Tyto fotky pak prošly Photoshopem a zesměšňovaly dotyčné dítě, což se rychle rozšířilo po internetu. Bohužel bylo velmi obtížné šíření fotek zastavit. Občas se stává, že zveřejněné fotky dítěte samy o sobě spustí vlnu šikany. V dnešní době s nástupem umělé inteligence se obavy rodičů a dětí ještě zvyšují, protože možnosti, jak takové fotky upravovat a šířit, rostou.
Vidíte na sharentingu i nějaká pozitiva?
Může mít pozitivní aspekty, i když ne tak často pro dítě. Může je ale třeba potěšit nebo motivovat, když rodiče sdílí jejich úspěchy. Jenže to musí dělat v rozumné míře. Z perspektivy rodičů bych vyzdvihla pocit sounáležitosti. Například maminky na rodičovské dovolené, které se cítí izolované, si mohou vybudovat podpůrný okruh lidí. Navíc nám sítě mohou sloužit k přehlednému ukládání vzpomínek, ale velmi záleží na tom, kdo k nim získává přístup. Celkově bych řekla, že pro rodiny může bezpečné sdílení fungovat i jako posílení rodinných vazeb.
Na vašem instagramovém profilu, kde se věnujete tématům ohledně dětí, vás sledují tisíce lidí. Jak přistupujete ke sdílení vy sama jako matka?
Když jsem měla méně sledujících, byla jsem sdílnější. Čím víc uživatelů mě sleduje, tím méně toho o svých dětech dávám veřejně. Sdílím minimum fotek se svými dětmi. Když už nějakou přidám, na žádné jim není vidět do obličeje. Snažím se nesdílet fotografie v reálném čase nebo takové, které jsou pořízené v okolí bydliště. Například i sdílení z prostředí školky nebo školy vnímám jako velké riziko.
Přemýšlím rozvážně nejen nad sdílením fotek, ale i psaných příspěvků. Často si říkám, že by konkrétní popis situace, která se u nás doma odehrála, byl pro sledující podnětný. Pak se ale zarazím a uvědomím si, že bych nechtěla, aby někde něco takového bylo o mně. Důležitý je balanc, i přes občasnou potřebu sounáležitosti se snažím své děti chránit před možnými riziky.
Video: Lidstvo čelí epidemii stresu. „Obnošuje“ organismus a může za fatální chyby, říká vědkyně (29. 11. 2024)
Spotlight Aktuálně.cz – Lucie Ráčková | Video: Tým Spotlight
