Ve slunečném, ale mrazivém ránu stojí na sídlišti na okraji západoukrajinského Lvova hlouček lidí kolem džípu Land Rover Discovery. Dva vousatí mladí muži v maskáčích a zelených bundách si podávají ruku se ženou ve sportovním oblečení.
Od našeho zvláštního zpravodaje – „Buďte na něj hodní,“ usmívá se žena, zatímco muži v zeleném předává od vozu klíčky a papíry. Jmenuje se Michaela Illíková a je to Češka, která automobil právě předala dvěma ukrajinským policistům. Od začátku ruské agrese bojují v armádě a Land Rover použijí při svém chystaném nasazení v Pokrovsku. Městě na Donbase, které Rusové mohutně ostřelují a snaží se ho už několik měsíců dobýt.
Auto koupili a věnovali Ukrajině zaměstnanci české IT firmy Amicora, kde Michaela Illíková pracuje. Rozhodla se, že pojede na Ukrajinu v rámci humanitární mise společnosti Post Bellum a osobně ho předá novým majitelům.
Policista ze Zakarpatské oblasti Ihor slouží na frontě od začátku velké ruské invaze v únoru 2022. Teď jako operátor dronů. | Foto: Martin Novák
„Jsme původně policisté ze Zakarpatí. Na začátku války jsme bojovali v praporu Západ. Osvobozovali jsme na podzim 2022 Charkovskou oblast. Auto využijeme pro dronový průzkum ve Volyňské oblasti na hranici s Běloruskem a pak se přesune do Doněcké oblasti,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Ihor, jeden z dvojice policistů, který si do Lvova pro auto přijel.
Česká nezisková organizace Post Bellum, stojící také za projektem Paměť národa, už poněkolikáté poslala na Ukrajinu konvoj s terénními automobily, sanitkami, generátory a další pomocí. Těm, kteří se rozhodli vozy a další věci nakoupit a Ukrajině darovat, umožňuje osobní předání. Michaela Illíková tak patří ke zhruba dvaceti lidem, kteří se z Prahy střídají v řízení aut, na Ukrajině je předají novým uživatelům a do Česka se vracejí zpět vlakem.
Strach má každý
„Ukrajinci bojují a umírají i za naši svobodu. To, že jim darujeme auto, které pomůže zachránit alespoň nějaké životy, je minimum, co pro ně můžeme udělat. Dlouho jsem se rozhodovala, jestli jet. Je to pro mě kombinace potřeby pro Ukrajinu něco udělat a také něco zažít. A beru to jako projev velkého respektu k ukrajinským vojákům,“ vysvětluje Michaela Illíková.
Ihor ze Zakarpatí vypráví, jakými bojišti za téměř tři roky války prošel. „Po osvobození Charkovské oblasti na podzim 2022 jsme byli v Bachmutu, Babím Jaru a také v Serebrjanském lese v Luhanské oblasti. Naším úkolem je na pozicích sledovat nepřítele a dávat pokyny dělostřelectvu. Doprovázíme útočící jednotky, sledujeme situaci v reálném čase, jsme jejich oči,“ popisuje voják. V Serebrjanském lese se odehrávaly tvrdé boje, ukrajinští a ruští vojáci tam proti sobě stáli velmi blízko.
Co pro něj jako operátora dronů byl nejhorší válečný zážitek? „V Soledaru jsem každý den viděl, jak ztrácíme ulice, naše lidi, naše pozice. To je nejhorší, když vidíte v přímém přenosu, jak naši kluci umírají a nepřítel získává území,“ vypráví. Strach prý má, ale tak je to správné a normální. „Má ho každý, je třeba s ním umět pracovat a správně ho používat. Strach není panika. Jakmile začnete panikařit, je to nejrychlejší cesta ke smrti. Skoro jistě umřete,“ dodává.
Další poplach
Jeho kolega Jevhen si mezitím prohlíží „lanďáka“ a kontroluje dokumenty, aby bylo možné vůz zaregistrovat. „Vypadá velmi dobře,“ pochvaluje si. „Rusové u Pokrovsku teď moc nepostupují, ale dotírají a útočí. V dronech s nimi držíme krok, používáme jich zhruba stejně jako oni,“ odhaduje.
Sanitku, kterou dostane jedna z brigád ukrajinské armády, řídí v konvoji Post Bellum také Petra Marková. Pracuje pro firmu JRD Group, která staví byty a zaměřuje se v oblastech bydlení, energetiky a zpracování odpadů na rozvoj obnovitelných systémů a technologií.
„Jan Řežáb, pro kterého pracuji, slavil padesátiny a uspořádal u této příležitosti dražbu stolu, který sám vyřezal. Výtěžek z této akce šel na nákup sanitky, kterou jsem já přijela předat. Moc jsem se na Ukrajinu těšila,“ říká Marková a přiznává, že vidět vojenský hřbitov padlých ukrajinských vojáků ve Lvově Marsovo Pole a v kostele fotografie ukrajinských dětí unesených okupanty do Ruska je bolestivý zážitek.
Petra Marková jela na Ukrajinu předat sanitku ukrajinským vojákům. | Foto: Martin Novák
Jevhenija Nestorovyčová ze Lvovské pobočky Post Bellum dokumentuje válku pro budoucí generace dlouhými rozhovory s vojáky a veterány. Říká, že hlavním heslem Ukrajinců je nyní vydržet. „Je to paradoxní, ale v době války jsou ve velkých městech úplně vyprodaná divadelní představení, koncerty nebo různé kulturní akce. Pro lidi je to důležité, udržovat právě v této době ukrajinskou kulturu a zajímat se o ni. Jelikož muži jsou na frontě, často chodí třeba do divadla kamarádky. Je to způsob, jak přežívat válku,“ vysvětluje.
Válka nedávno překonala hranici 1000 dní a v noci, kdy konvoj Post Bellum přijel do Lvova, znovu houkaly sirény, varující před raketovým útokem. Ten vyřadil na několika místech na západě Ukrajiny z provozu vodovody a elektřinu.
Video: Je to podpora Putina a stranění agresi, říká historik o výrocích Fica
Spotlight moment: Je to stranění agresorovi a podpora Putina, kritizuje výroky Fica historik Jan Rychlík | Video: Tým Spotlight
