Aktual.: 25.11.2024 15:34
Praha – Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková bude usilovat o obnovení ratifikačního procesu takzvané Istanbulské úmluvy proti násilí na ženách a domácímu násilí. Věří tomu, že by vláda i Senát mohly dokument projednat a také podpořit v prvním pololetí příštího roku. Šimáčková Laurenčíková to řekla na setkání s novináři při příležitosti dnešního Mezinárodního dne boje proti násilí na ženách. Česko úmluvu podepsalo v roce 2016. Vláda s pokračováním ratifikačního procesu souhlasila loni v červnu, Senát však letos v lednu ratifikaci neschválil a zastavil.
„ČR stále ještě neratifikovala Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Úmluva přitom řeší problémy včetně financování a dostupnosti služeb. Česko patří k posledním pěti zemím EU, které úmluvu neratifikovaly, ačkoliv ji vláda schválila loni v létě,“ uvedla zmocněnkyně. Dodala, že v Senátu dokument neuspěl o dva hlasy.
Podle šéfa odboru rovnosti žen a mužů úřadu vlády Radana Šafaříka je potřeba, aby vláda úmluvu projednala a znovu požádala o vyslovení souhlasu s ratifikací zákonodárce. Zmocněnkyně věří tomu, že kabinet dokument podpoří i podruhé.
„Je důležité znovu vést jednání s nově zvolenými senátorkami a senátory a pokusit se o ratifikaci. I pod vlivem událostí posledních měsíců, které dostaly do pozornosti veřejnosti, že domácí násilí na dětech, ženách a starších lidech je obrovský problém, který je příčinou dalších patologií… O ratifikaci v tomto volebním období by měl rozhodnout první půlrok příštího roku, kdy by bylo dobré zvládnout oba kroky – jak projednání ve vládě, tak i následné hlasování v Senátu,“ řekla zmocněnkyně. Připomněla kauzy zneužívání dětí či případy znásilnění, za která minulý týden poslal nepravomocně soud na pět let do vězení psychiatra Jana Cimického.
Podle odpůrců je Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí nadbytečná, obsahuje genderovou ideologii, staví ženy proti mužům a Česko vše ve svém právu už má. Podle zastánců naopak přijetí dokumentu představuje závazek, že ČR služby pro potřebné zajistí a že násilí v zemi je nepřijatelné.
V úmluvě se státy zavazují mimo jiné k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na služby. Počítá se se školením zdravotníků, policistů či soudců. Vzniknout by měla centra s lékařskou pomocí pro oběti sexuálního násilí, dostupná by měla být právní a psychologická podpora či azylové domy. Text zmiňuje, že do prevence by se měli zapojit i muži a chlapci. Pracovat by se mělo i s násilnými osobami. Dokument odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Násilí vůči ženám vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci a poukazuje na to, že ženy bývají mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži i obětí masového znásilňování v ozbrojených konfliktech.
Podle zmocněnkyně má český systém pomoci nedostatky. Zajištěná není dostupnost služeb pro oběti či programů pro násilné osoby, nejisté je financování. Existuje jediné centrum pro oběti sexuálního násilí v Praze. Utajené azylové domy jsou jen v Praze a Brně.
