Mezi Čínou, Ruskem i v Arktidě tají ledy a otevírají polární kolbiště

Peking se během posledních dvaceti let snaží budovat pozici takzvaného „blízkoarktického státu“ nebo „velmoci polárních oblastí“, jak o tom hovořil v minulosti čínský vůdce Si Ťin-pching. Podle bezpečnostního analytika Vlastislava Břízy z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy má Peking na severu geopolitický zájem.

„Arktida je naleziště nerostného bohatství, energetických surovin a ryb. To jsou všechno komodity, po kterých prahne. Tající ledovce rovněž zpřístupní dosud nevyužité lodní trasy mezi Asií a Evropou, které budou v některých ohledech mnohem efektivnější a rychlejší než ty dosud využívané. Tradičně zde o vliv soupeřily západní státy s Ruskem, nově do hry vstupuje i Čína,“ konstatoval expert.

Podle sinologa Martina Kříže se asijská země postupně vrací na své původní místo na mapách a glóbusu. „A také ke své odvěké úloze politického i technologického lídra posledních několika tisíciletí. V globalizovaném světě už je nikoliv jenom regionální velmocí, ale nově velmocí světovou,“ míní Kříž.

V roce 2013 se Čína stala pozorovatelem v Arktické radě, což je mezivládní organizace osmi arktických států, které řeší témata spojená se severem, ať už jde o změny klimatu, těžbu ropy a plynu, lodní dopravu či záležitosti původních obyvatel.

Na fungování organizace má poslední roky dopad ruská agrese na Ukrajině. Bezprostředně po plnohodnotné invazi v roce 2022 se země odmítly účastnit zasedání rady v době ruského předsednictví. O několik měsíců později pak avizovaly, že spolupráce na dříve dohodnutých projektech bude pokračovat, ale pouze na těch, kterých se neúčastní Moskva.

Čínské „vědecké“ projekty v Arktidě

Čína sází hlavně na bilaterální vazby s arktickými zeměmi. V uplynulé dekádě významně posílila vztahy s Islandem, s nímž uzavřela dohodu o volném obchodu i o spolupráci právě v oblasti Arktidy.

V roce 2018 vznikla na severu Islandu v Kárhóllu čínsko-islandská vědecká observatoř, která zkoumá polární a horní vrstvy atmosféry a vesmíru, mimo jiné technologií LiDAR, která měří vzdálenosti k cílům pomocí laserů. V centru působí zhruba desetičlenný personál.

Další klíčovou vědeckou stanici Yellow River provozuje Peking už od roku 2004 v pronajatém centru na norském souostroví Špicberky, kde je zakázán výzkum pro válečné účely. Letos se v centru pohybují desítky čínských pracovníků, což je nejvíc od pandemie covidu, uvádí Newsweek.

Z investigativní práce magazínu vyplynulo, že čínský vědecký institut CRIRP, který působí na Špicberkách, je součástí čínského obranného establishmentu. Institut byl založen v roce 1963 pro vojenské účely a stál za vývojem čínského radaru, který umí detekovat rakety, některé podmořské antény a letouny s technologií stealth, zjistil Newsweek.

Ve Švédsku zase vzbudila pozornost čínská aktivita ve vesmírném centru Esrange, kde Peking v roce 2016 postavil svou vůbec první pozemní satelitní stanici v zámoří. Zařízení mu umožnilo shromažďovat satelitní data kdekoli na Zemi dvojnásobnou rychlostí oproti dřívějšku, upozornil tehdy server The South China Morning Post.

Vědecké agentury asijské velmoci směly řadu let využívat i další tři satelitní antény na severu Švédska, už v roce 2018 ale bylo rozhodnuto, že smlouva nebude prodloužena, napsal v roce 2022 server Voice of America s tím, že zřejmě z politických důvodů skončil v roce 2021 také společný tříletý projekt Finského meteorologického institutu a Čínské akademie věd ve vesmírném centru FMI Arctic na severu Finska.

Švédsko a Finsko nově kvůli ruské hrozbě vstoupily do NATO a spojenectví Moskvy s Pekingem sledují s obavami. Švédská bezpečnostní služba SÄPO v únoru varovala před teritoriální hrozbou ze strany Číny i Ruska na severu země. Peking podle zprávy získává „švédské inovace, technologické know-how a špičkové znalosti z průmyslu a akademické sféry“.

Obavy z výzkumu dvojího využití

Znepokojení v posledních letech vyjádřil i Washington. Administrativa amerického prezidenta Joea Bidena při příležitosti zveřejnění Národní strategie pro arktický region v říjnu 2022 varovala, že čínské vědecké projekty pomohly Pekingu zvýšit vliv v oblasti a vedly zde k „eskalaci“ strategické konkurence.

Americký dokument hovořil mimo jiné o tom, že Čína využila vědeckých závazků k provádění výzkumu dvojího využití, ať už šlo o zpravodajské informace nebo vojenské účely. Peking kritiku tehdy odmítl a obvinil naopak USA, že se snaží čínské aktivity v oblasti zpolitizovat.

„Čína má ambici aspirovat na pozici světové supervelmoci. Jedním z atributů je dominance nebo alespoň přítomnost v geopoliticky důležitých oblastech světa, a tou Arktida bezesporu je,“ říká Bříza, který zmínil šest let starý vládní dokument Čínská politika vůči Arktidě, v němž Peking avizoval, že bude usilovat o vybudování opěrných bodů v oblasti, zajištění přístupu k nerostným surovinám a kontrolu nad tamními námořními trasami. „To vše pod pláštíkem vědeckého výzkumu,“ upozornil expert.

Nerostné bohatství v centru pozornosti

V Arktidě se dle odhadů amerických geologů z USGS nachází zhruba třetina neobjevených světových zásob zemního plynu a třináct procent ropy. Peking se proto v posledních dvou dekádách snažil budovat úzké vztahy i s Grónskem, bohatým na vzácné zeminy.

Několik čínských firem získalo práva k průzkumu nalezišť zlata či uranu, přítomnost Číňanů ale budila bezpečnostní obavy, dohoda o koupi námořní základny tak nakonec ztroskotala, stejně jako řada pokusů investovat do citlivé infrastruktury a těžby. Té se snažilo zabránit Dánsko i USA, jež mají v Grónsku radarovou základnu Thule se systémy varujícími před raketami a také pro sledování vesmíru.

Asijská velmoc však zůstává jedním z největších obchodních partnerů Grónska. Jde hlavně o vývoz mořských plodů, ledu, vody a tulení kůže, uvádí web Politico.

Válka jako brzda pro polární trasu

Jedním z nejzásadnějších plánů Číny v Arktidě zůstává projekt Polární hedvábné stezky, o němž se zmiňuje její strategie z roku 2018. Ta podle expertů znamenala zahájení „závodu“ o kontrolu nad regionem v době, kdy oteplování umožňuje rozšíření lodní dopravy i do míst, kde to led dříve nedovolil.

Severní mořská cesta významně zkracuje zejména vzdálenosti mezi Evropou a východní Asií. Trasa vedoucí z Šanghaje do Hamburku trvá asi osmnáct dnů. Naproti tomu tradiční lodní trasy mezi Evropou a Asií přes Suezský průplav kolem třiceti až třiceti pěti dnů.

Peking ale se svou vizí naráží na současný postoj Západu vůči ruské agresi. Zatímco v roce 2021 uskutečnila čínská společnost COSCO rekordních čtrnáct plaveb, v roce 2022 po velké invazi kremelských sil na Ukrajinu se neuskutečnila ani jedna, píše Bloomberg.

The Economist uvádí jako příklad dosud nepříliš úspěšného projektu Polární hedvábné stezky norský přístav Kirkenes, který doufal, že bude těžit z toho, že se stane prvním přístavem bez ledu, kam se dostanou čínské kontejnerové lodě poté, co proplují ruským územím.

Válka na Ukrajině to ale změnila, jelikož přístav nemá vlakové spojení s Evropou a Finsko nyní odmítá budovat železniční síť tak blízko hranic s Ruskem. Norská rozvědka navíc loni varovala, že čínské investice do zdejších podniků mohou představovat bezpečnostní riziko, a rozšířila pravomoc vlády bránit akvizicím, zmínil Bloomberg.

Plány na celoroční lodní dopravu

Moskva si nechává platit nemalé částky za použití ruských ledoborců, a čínští obchodníci proto zatím často dávají přednost předvídatelnějším trasám, jelikož tu severní mohou komplikovat kromě ledu i mlhy a další výkyvy počasí, upozorňuje Economist.

V nadcházejících letech se ale trend může obrátit. Ruský Rosatom letos v červnu podepsal memorandum o porozumění s čínskou přepravní společností Hainan Yangpu Newnew Shipping ohledně vytvoření podmínek pro celoroční provoz kontejnerových lodí přes arktickou oblast.

Zástupce Rosatomu Vladimir Panov tehdy sdělil, že na letošek je plánovaných dvanáct plaveb a trasou bude výhledově možné přepravit padesát milionů tun nákladu ročně. Rosatom tudy v roce 2023 přepravil přes dva miliony tun nákladu, což je rekordní množství, tvrdí Panov.

Putinovy a čínské polární ambice

Spolu s táním ledovců se potenciálně otevírá cesta do oblasti nejen pro komerční lodě, ale i pro vojenské ponorky z námořních základen na severu, přičemž zhruba 53 procent pobřeží leží v Ruské federaci. Tyto základny se nacházejí hlavně v okolí Murmansku, ale Moskva postupně rozšiřuje své kapacity i na dálném severu od poloostrova Kola dále, upozorňuje American Security Project.

V Arktidě působí Severní flotila a Rusko tam má i důležitá jaderná zařízení, připomíná turecká agentura Anadolu Ajansi. Za Putinovy éry Moskva znovu oživila i některé vojenské základny ze sovětské éry v této oblasti, aby posílila svou dominanci.

Ponorku vyzbrojenou jadernými zbraněmi chce ale do arktických vod dostat i Čína, řekla Newsweeku profesorka politologie na novozélandské univerzitě v Canterbury a autorka knihy Čína jako polární velmoc. „Pokud by toho dosáhla, znamenalo by to zásadní změnu v oblasti jaderného odstrašení,“ obává se expertka.

Ruské nabídky a čínské investice

Spolupráce Pekingu s Moskvou v oblasti Arktidy se v poslední dekádě celkově značně rozšířila, i když Rusko se dříve čínské přítomnosti obávalo, píše Economist a podotýká, že Kremlu aktuálně nic jiného nezbývá.

Země loni podepsaly klíčovou dohodu o spolupráci v Arktidě. Kreml má o rozvoj arktických námořních tras zájem mimo jiné proto, že se snaží dodávat více ropy a plynu do Číny, aby se vyhnul západním sankcím. Peking zase hledá alternativní námořní trasu, aby snížil svou závislost na Malackém průlivu mezi Malajsií a Indonésií.

V Arktidě nyní fungují společné čínsko-ruské podniky v oblasti infrastruktury, energetické bezpečnosti, konají se tam společná vojenská cvičení a obě země koordinují své kroky v rámci Arktické rady, shrnuje list The Diplomat. Čínské společnosti například odkoupily pětinový podíl v ruském projektu LNG-2 na zpracování zemního plynu.

V roce 2020 pak Moskva označila arktickou oblast za zvláštní ekonomickou zónu, což znamenalo daňové pobídky pro čínské společnosti. O tři roky později asijská mocnost investovala do těžby titanu v republice Komi a projevila zájem o kritické nerosty. Podílela se rovněž na projektu vysokorychlostní železnice Moskva–Kazaň.

Křehké přátelství

Podle magazínu ale i přes přátelskou rétoriku panuje mezi státy nedůvěra a soutěživost kvůli ambicím Pekingu a Moskvě, která se nerada dělí o své arktické výsady. „Angažovanost Číny v Arktidě je primárně poháněna oportunismem, transakčními zájmy a vyhlídkou na ekonomické výhody,“ píše Diplomat.

Při květnové návštěvě Putina v Pekingu se obě země přesto zavázaly „propagovat arktickou trasu jako důležitý mezinárodní dopravní koridor“ a apelovat na firmy, aby „posílily spolupráci při zvyšování objemu dopravy na arktických trasách a budování logistické infrastruktury pro tyto trasy“.

„Spolupráce s Ruskou federací v rámci ukrajinské krize globálním zájmům Číny velice prospěla i jinak než ekonomicky, obě země se začínají více strategicky propojovat. A to se týká i rozvoje severních námořních cest, které se zajisté do budoucnosti v důsledku globálního oteplování stanou lukrativním logistickým prostorem z hlediska mezinárodního obchodu,“ poznamenal Kříž.

Oblast za polárním kruhem ale podle sinologa není na rozdíl od kosmického prostoru prioritním zájmem čínských vojenských stratégů. To však neplatí pro Kreml.

„V první fázi bude jistě prostor za polárním kruhem preferovanou oblastí ruských strategických zájmů. Ve druhé fázi je pak velmi pravděpodobné, že se spolupráce s Čínou projeví i ve stále bezprostřednější vojenské přítomnosti také na těchto místech. Ale tato konkrétní strategie není dnes bezprostředně na stole ani u jednoho z budoucích potenciálních strategických partnerů,“ míní Kříž.

Vojenské provokace

Pentagon nicméně ve své červencové zprávě označil sbližování obou nedemokratických zemí za znepokojivé. Rovněž velvyslanec Spojených států pro arktické záležitosti Michael Sfraga před pár týdny varoval před „znepokojivými signály“ vojenské spolupráce Moskvy a Pekingu v regionu, napsala agentura Reuters.

Velvyslanec upozornil na některé incidenty, jako byl společný let ruských a čínských bombardérů u pobřeží Aljašky v červenci a společný průjezd lodí čínské a ruské pobřežní stráže Beringovým průlivem v říjnu. Spolupráce obou velmocí byla demonstrována i v září, kdy uskutečnily společná cvičení námořních a leteckých sil v rámci strategie Ocean 24. Ta se týká severního Tichého oceánu a Severního ledového oceánu.

Tyto aktivity byly prováděny v mezinárodních vodách v souladu s mezinárodním právem, ale skutečnost, že bombardéry letěly u pobřeží Aljašky, vyvolala obavy o bezpečnost USA, píše Reuters. „Musíme myslet na bezpečnost, posílit naše vlastní spojenectví, naši vzájemnou obranu. Aljaška, severoamerická Arktida, je západním křídlem NATO, a proto musíme o Arktidě uvažovat tímto způsobem,“ konstatoval Sfraga.

Zprávy o rusko-čínských akcích znepokojily i spojence USA včetně Japonska, protože Beringův průliv a Beringovo moře umožňují přístup do severního a jižního Pacifiku.

Západní „Ledový pakt“

Pentagon už aktualizoval svou arktickou strategii pro rok 2024, jejímž cílem je zlepšit dohled, zpravodajství a vojenskou spolupráci v Arktidě a účinněji čelit Rusku a Číně. USA loni po skoro třiceti letech znovuotevřely stanici v norském Tromsu a začátkem tohoto roku oznámily vznik nového arktického centra na Aljašské univerzitě za desítky milionů dolarů.

Přesto jsou USA v některých ohledech pozadu, píše Newsweek. Američané kupříkladu disponují pouze dvěma ledoborci, zatímco Čína už má tři a čtvrtý na cestě a Rusové jich vlastní rovnou desítky včetně těch s jaderným pohonem. Letos v létě proto USA, Kanada a Finsko uzavřely takzvaný Ledový pakt, který by měl zajistit v příštích letech výrobu devadesáti nových ledoborců.

„Jako lídři arktických národů, Kanady, Finska a Spojených států, chápeme trvalý význam regionu pro naši společnou ekonomickou, klimatickou a národní bezpečnost, (proto) jsme se rozhodli prohloubit naši spolupráci, abychom zajistili, že polární a arktické oblasti zůstanou mírumilovné, spolupracující a prosperující,“ uvedl tehdy na summitu NATO kanadský premiér Justin Trudeau.

Těžba a zisk Trumpovou prioritou

Otazníky nyní visí nad tím, jak se k situaci na severu postaví zvolený americký prezident Trump. Podle odborníků oslovených serverem High North News by jeho návrat do Bílého domu mohl být dobrou zprávou pro ruský projekt arktického zkapalněného zemního plynu Arctic LNG 2 vedený společností Novatek, protože sankce by se časem mohly zmírnit a nové jsou méně pravděpodobné.

Odborníci ale současně upozorňují, že Washington má s LNG vlastní ambice, jež by mohly vést k cenovému tlaku a představovat výzvu pro Moskvu.

„Nástup Donalda Trumpa do Bílého domu bezesporu urychlí přesun těžiště směrem k domácí politice i vlastní americké vojenské přítomnosti. To ostatně můžeme pozorovat jako proces, jejž nastartovala předchozí washingtonská administrativa,“ míní Kříž.

Trumpova administrativa nejspíš bude tající led vnímat jako příležitost k ekonomickým ziskům a bude se snažit odstranit překážky těžby ropy a přístupu ke kritickým nerostům na Aljašce i v celé Arktidě, píše v komentáři The Barents Observer. Nový šéf Bílého domu v minulosti vyjádřil obdiv k autoritářům, ale také prosazoval protičínskou politiku a pohrozil tvrdými cly na dovoz zboží z Číny.

„Geopolitická pnutí se mohou v průběhu Trumpovy administrativy přesunout i do oblasti Arktidy, jejíž dlouhodobý strategický význam stále stoupá. Velká část obchodu mezi Čínou a Ruskem proplouvá Beringovou úžinou na dohled Aljašky a poté putuje takzvanou Severní cestou kolem ruského severního pobřeží,“ říká amerikanista Kryštof Kozák z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

„Trump je v otázce Arktidy především velkým příznivcem stavby nových ledoborců, které poslouží k lepšímu zpřístupnění těžby nerostů i ropy v Arktidě. Tím se ovšem dostane i na mezinárodní úrovni do střetu se snahou omezit globální oteplování, které je zejména pro oblast Arktidy zásadní,“ míní Kozák.

Bříza otevřený konflikt neočekává

Nejasný je Trumpův záměr, co se týče Ukrajiny. Pokud by omezil nebo zastavil pomoc Kyjevu a vyjednal mír s Ruskem za cenu územních ústupků agresorovi, mohlo by to mít důsledky na vztahy arktických států s Moskvou, spekuluje The Barents Observer.

„Americké strategii velmi dobře vyhovuje postupné vzájemné ekonomické a zejména vojenské oslabování jak Ukrajiny, tak i Ruska. Za váhavého přešlapování a přihlížení evropských mocností. Bohužel pro nás Evropany,“ podotkl Kříž. „Historie nás učí, že střet mezi největšími velmocemi je z dlouhodobého hlediska nevyhnutelný,“ dodal.

Podle Břízy není ani čínsko-ruské „přátelství“ v Arktidě daná věc a časem se situace může změnit, protože obě země mají odlišné politické cíle i schopnosti. „Čína nebude brát Rusko jako sobě rovného a ucítí-li příležitost, pak ji využije,“ myslí si expert. Asertivita Číny podle něj v oblasti zcela jistě poroste, nejspíš ale nedosáhne intenzity, která panuje v Jihočínském moři. „To je pro její národní zájmy podstatně důležitější,“ vysvětluje Bříza.

„Naproti tomu USA se vymezují proti Polární hedvábné stezce ostřeji. Nově nastupující prezident Trump určitě ještě rétoricky přitvrdí, nicméně ani pro něj nebude Arktida hlavní prioritou. Spíše ji využije jako zástupnou kartu v jiných otázkách. V blízké budoucnosti tak otevřený konflikt v dané oblasti neočekávám,“ uzavírá expert.