Devětapadesátiletý závodní Dolu ČSM Karel Blahut celý svůj profesní život spojil s hornictvím. První sfárání zažil ještě jako student v roce 1986. Dnes se hluboko pod zem vydal naposledy, aby ukončení těžby přiblížil novinářům. Po více než 34 letech prožitých na Dole ČSM míří do důchodu. Ve středu 4. února ho čeká ještě jeden zásadní úkol, právě on totiž bude dávat pokyn k vyvezení posledního symbolického vozíku uhlí a hlásit generálnímu řediteli ukončení těžby uhlí, která v České republice končí po téměř 250 letech.
7 058 směn v podzemí
Cesta k poslednímu porubu 463 204/1 provozovaném ve sloji Natan začíná v šatně převlečením do pracovního oděvu – fáraček a přilby. Nezbytnou součástí výbavy je i důlní lampa a záchranný přístroj v podobě dýchací masky. Cestou k těžní kleci je možné na stojáka vypít polévku, dnes se podávala gulášová. Do podzemí horníky veze těžní klec rychlostí 12 metrů za sekundu a k poslednímu porubu, který je v hloubce zhruba 1300 metrů, musí ještě absolvovat asi půlhodinovou jízdu důlním vláčkem.
„Hned na Vysoké škole báňské jsem měl první fáranou směnu, a to v rámci povinné praxe na Dole Gabriela. Na Důl ČSM jsem přešel v roce 1991 a jsem tady vlastně doteď. Vzhledem k tomu, že už mám výstupní prohlídku a na ní jsou napsané veškeré odfárané směny, tak je to 7058 směn,“ řekl Blahut, který působil na různých hornických profesích.
Ve funkci závodního Dolu ČSM je od roku 2010. Se skleněnýma očima dnes přiznal, že nejvíce se mu bude stýskat po lidech. „Takové přátelství a kolektiv nezažijete nikde jinde, to je bez debaty. Samozřejmě, že mi bude chybět šachta, protože člověk je na ni zvyklý a hodně to přirostlo k srdci. Když jste viděli, co všechno tady zůstane, tak je to člověku trošku líto, ale co se dá dělat,“ řekl Blahut.
Dodal, že nostalgii a lítost určitě cítí. Ještě se ale musí připravit na vyvezení posledního vozíku uhlí. „Nevím, jak to udělat, protože když jsem si projev dvakrát nacvičoval před zrcadlem, tak jsem se vždycky rozbrečel. Tak doufám, že mě to ve středu nepotká,“ uvedl.
Stíny pod zemí: 26 křížků na duši
Být závodním dolu neznamená jen hlídat těžební plány. Znamená to nést odpovědnost za životy. Důl ČSM si za svou historii vyžádal 91 obětí. Karel Blahut byl osobně u šestadvaceti z nich. Ta nejtemnější vzpomínka se datuje k prosinci 2018, kdy výbuch metanu zabil 13 horníků.
„Já osobně jsem byl přítomen u 26 těchto případů. Nejhorší byl samozřejmě výbuch metanu v prosinci 2018. To bylo opravdu těžké období,“ vzpomíná Blahut. Výbuch tehdy zabil 13 horníků. Až na jednoho byli mrtvými polští zaměstnanci. Ani tehdy prý ale neuvažoval, že by z dolu odešel.
„Řešit tu havárii, to stálo hlavně hodně psychických sil. Byla to hodně těžká záležitost. Tady ale bylo třeba dotáhnout to do konce a vyřešit to. Prostě vím, že asi nikdo jiný by to v té době nebyl schopen a samozřejmě se ani do toho nikdo moc nehrnul. Říkal jsem si, že to musíme zvládnout,“ řekl Blahut, který do dolu dodnes chodí s respektem. Sám si prožil několik nebezpečných situací, ale jak říká, měl zkrátka štěstí.
Na dole už Blahut více než rok přesluhuje a po skončení těžby tak míří do důchodu. Věnovat se bude hlavně koníčkům, mezi které patří třeba motorka nebo elektrokolo. „Jen přeju klukům, kteří do toho důchodu mají ještě daleko, aby se ho ve zdraví dožili a našli ještě nějaké dobré zaměstnání a nějak se ještě v životě stačili realizovat,“ dodal.
