Od našeho zpravodaje v Itálii – Když Finové na mistrovství světa 2004 schytali od Slováků porážku 2:5, asi nikdo by neřekl, že to bylo na dalších 22 let naposled. Od té doby je totiž na velkých turnajích porazili patnáctkrát v řadě.
Stali se noční můrou, která vedle řady dalších zklamání odvála třeba olympijský bronz generaci Mariána Hossy, Mariána Gáboríka a Pavola Demitry ve slavném utkání ve Vancouveru 2010.
V Miláně se ale finský tým napěchovaný hráči NHL musel před slovenským mixem zámoří a Evropy sklonit.
„Slyšel jsem, že když jsme je porazili naposledy, ještě jsem nebyl na světě. Tak jsem rád, že žiju teď, když se nám to povedlo,“ smál se 20letý autor vítězného gólu Dalibor Dvorský.
„Trvalo to tak dlouho? To je fajn, že jsme to změnili,“ podivoval se brankář Samuel Hlavaj, další ze strůjců překvapivé slovenské výhry, k níž přispěl 39 úspěšnými zásahy.
Na gólmana z farmářského týmu Minnesoty se hrnula chvála ze všech stran. Zejména dva zákroky betonem po rychlém přesunu byly exkluzivní.
„Neskutečně nás držel, chytil několik gólovek,“ hodnotil Dvorský. „Díky němu jsme vyhráli,“ ocenil Hlavaje další útočník Lukáš Cingeľ.
A jestli před startem turnaje zámořská média o postu brankáře Slovenska pochybovala? „Tak teď vidí, jak dobrého gólmana máme,“ reagoval Dvorský.
Vedle jeho příspěvku v podobě gólu a asistence zářil v útoku ještě Juraj Slafkovský. Finy načal hezkou trefou po dlouhé kličce před brankou a ve třetí třetině zvýšil parádní střelou pod břevno na 3:1.
Přimotal se také do vtipné situace před čtvrtým zásahem Slováků. Přišel v ní o hokejku, přesto se ze všech sil snažil přikopnout puk alespoň bruslí. Povedlo se, u gólu zapsal asistenci, takže skončil na bilanci 2+1.
Útočník Montrealu důrazně připomněl, že to byl on, komu patřil poslední turnaj pod pěti kruhy. V Pekingu dotáhl Slováky sedmi góly za třetím místem. Byl nejlepším střelcem i nejproduktivnějším hráčem her, za pár měsíců se pak stal jedničkou draftu NHL.
„Je to začátek turnaje, takový výkon budeme muset opakovat. Ale dodá nám to hodně sebevědomí, jsem z toho nadšený,“ odpovídal Slafkovský, o kterého byl v mix zóně obrovský zájem.
Tázán byl i na atmosféru, která v Areně Santa Giulia na okraji Milána panovala. V hledišti měli Slováci od začátku jasnou převahu.
„Úžasné, vůbec by mě nenapadlo, že přijede tolik fanoušků. Je skvělé slyšet tady tolik slovenštiny,“ usmíval se Slafkovský.
Takovou vlnu Slováků, kteří tvořili většinu z 11 tisíc diváků na stadionu, nečekal ani Cingeľ. „Byli jsme tady jako doma, hnali nás dopředu. Ani hale, kolem které byly trochu otazníky, nemám co vytknout,“ zmiňoval.
„Klobouk dolů, slovenský fanoušek ukazuje, že nás přijede podpořit do všech koutů světa. Atmosféra byla elektrizující,“ přitakal slovenský kapitán a vlajkonoš celé výpravy Tomáš Tatar.
„Všichni zůstali i po zápase. Je to nádhera, hrát takhle za Slovensko,“ vypíchl i Dvorský. V Miláně zažívá svou olympijskou premiéru, a to rovnou na turnaji, na který čekal hokejový svět dlouhých 12 let od her v Soči.
„Musím říct, že po první třetině jsem cítil, že rychlost je ještě vyšší než v NHL. Potom se to trošku zklidnilo, ale je to opravdu rychlé,“ popisoval slovenský útočník St. Louis.
Nečekaným úspěchem se Slovákům otevřela cesta k možnému postupu přímo do čtvrtfinále. V pátek hrají proti domácí Itálii, skupinu pak uzavřou proti Švédsku.
„Ukázalo se, že na takovém turnaji můžete porazit kohokoliv, když děláte věci správně, když hrajete kompaktně. Každá naše formace byla bojovná a houževnatá,“ pochvaloval si Tatar.
„Po dvou třetinách to bylo 1:1 a klukům jsem říkal, že je to přesně stav, který chceme a od kterého se můžeme odrazit. Finové pak byli více a více nervózní, znepříjemňovali jsme jim to,“ popisoval.
A stejný pocit měl z branky i Hlavaj. „Finy jsme dohrávali, dostávali jsme se jim pod kůži. Když jsem to viděl, o výsledek jsem se nebál,“ řekl.
