V pondělí schválený program vlády Andreje Babiše (ANO) slibuje přísnější dohled nad hospodařením neziskových organizací. Někteří politici hovoří dokonce o možnosti ušetřit v oblasti nevládních spolků desítky miliard korun. Podrobná analýza státních výdajů však ukazuje, že prostor pro radikální škrty je minimální, aniž by došlo k ohrožení sportu mládeže, školství, sociálních služeb nebo ochrany přírody. Vyplývá to z rozhovorů pro nový díl ekonomické publicistiky ČT Bilance.
Poslanec Jindřich Rajchl (PRO, klub SPD) v rozhovoru s Lubošem Xaverem Veselým na XTV uvedl, že jejich plán je „vyhladovět politické neziskové organizace“. Poslankyně Markéta Šichtařová (Svobodní, klub SPD) pak v posledních měsících uváděla, že na neziskových organizacích lze ušetřit 15 miliard korun ročně.
Veřejně dostupná data však ukazují, že stát za služby nevládního sektoru každý rok platí kolem dvaceti miliard korun a většina těchto prostředků jde na činnosti a služby, které není možné zrušit. Neziskové organizace totiž svojí činností suplují roli státu.
Dotace státu jdou zejména sportu
Podle analytika Národní rozpočtové rady Daniela Bárty patří mezi největší příjemce státních dotací instituce nezávislé na vládě, a to zejména ty v oblasti sportu, jako například Fotbalová asociace ČR nebo Český svaz ledního hokeje, dále církevní školství, horská služba a sociální služby.
„Stát absolutně nemá potřebnou kapacitu pro zajištění potřeb všech zranitelných skupin a je závislý právě na nestátních neziskových organizacích,“ vysvětlila v pořadu Bilance bývalá zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.
Příkladem je spolek Romodrom, který s ročním obratem kolem dvě stě milionů korun provozuje přes třicet poboček po celém tuzemsku. Organizace pomáhá lidem z vyloučených lokalit s bydlením, zadlužením, motivuje romské rodiny k posílání dětí do škol nebo pomáhá v komunikaci s úřady a s vyřizováním sociálních dávek.
Spolupráce s neziskovkami je pro stát výhodná
Pro stát je tato spolupráce výhodná, jelikož si u neziskových organizací objednává služby, které sám nedokáže zajistit. Spolek navíc dokáže získat peníze i z dalších zdrojů, například z evropských fondů.
Podobně funguje i Člověk v tísni. Přestože má organizace rozpočet přes pět miliard korun, absolutní většina těchto prostředků pochází ze zahraničí, například od vlády USA či z Evropské unie, a směřuje na humanitární pomoc ve světě. Z českých veřejných zdrojů získává kolem 280 milionů korun, které využívá zejména na sociální a charitativní práci v tuzemsku i zahraničí.
Ačkoliv nová vláda plánuje zavést centrální registr dotací a zvýšit transparentnost, ekonomové varují před nerealistickými očekáváními stran úspor. Bárta z Národní rozpočtové rady upozorňuje, že 95 procent z dvacetimiliardového balíku jde do oblastí, jako je právě sport, sociální služby či církve. Pokud vláda nebude chtít omezit tyto klíčové služby, prostor pro škrtání zbývajících pěti procent prostředků pro stát podle něj neznamená výrazné posílení vlastního rozpočtu.
Kritika míří zejména na organizace věnující se vzdělávání
Největší kritika politiků míří na organizace, které se věnují vzdělávání nebo lobbingu za změny zákonů. Zástupci SPD nebo Motoristů pro Bilanci uvedli, že chtějí zastavit veřejné financování spolků, které označí jako politické. Někteří politici nové vládní koalice v anketě uvedli, že neziskovky vůbec nemají působit na školách.
Současná praxe je v rozporu s takovým požadavkem, protože například primární prevenci proti vzniku závislostí školy zásadně delegují na specializované neziskové organizace a jejich protidrogové odborníky.
Stejně tak se přes tři tisíce českých škol přihlásilo k programu Jeden svět na školách, který připravuje Člověk v tísni. V jeho rámci mají školy k dispozici několik set dokumentárních filmů a pracovních listů pro hodiny dějepisu, občanské výuky či společenských věd. Tématem jsou například moderní české dějiny, zločiny komunismu a nacismu, boj za svobodu či demokracii, lidská práva nebo postavení žen ve společnosti. Výuku a výběr filmu vždy vede učitel a samotná neziskovka u hodiny není přítomná.
Krok o desítky let zpět, míní pedagog
V pořadu Bilance označovali učitelé program za nepostradatelný, protože sami nemají kapacitu tak kvalitní podklady připravit či sehnat přístup k rozsáhlému portfoliu dokumentů.
Zástupce ředitele Gymnázia Evolution Sázavská Michael Řezáč pro pořad uvedl, že nápad, že by neziskovky na školách nesměly působit, je absurdní krok o desítky let zpět. „Občanská společnost tady vytvořila nabídku a je na školách, zda ji využijí, ale učitelé ani stát nemají kapacitu tyto aktivity nahradit,“ řekl Řezáč.
Vedoucí programu Jeden svět na školách Karel Strachota pro Bilanci řekl, že každá připravená lekce je zařazena do rámcových vzdělávacích programů, „takže pokud někdo říká, že přinášíme do škol něco, co vlastně do škol nepatří, tak je to úplný nesmysl“.
Podle ministerstva školství je na každé škole, zda si do výuky pustí externisty, jediný vyžadovaný soulad je právě s rámcovým vzdělávacím programem. Resort samotný přehled o externích subjektech působících na školách nemá, tedy vyjma oblasti primární prevence.
Podle politologické definice politických činností je možné, že bude za politické neziskovky označena většina nestátních organizací, a to především proto, že mezi takové činnosti patří lobbing. Řada velkých spolků, včetně těch poskytujících sociální služby, otevřeně přiznává, že lobuje u politiků ve prospěch svých klientů. V případě sociálních služeb v zájmu nejchudších obyvatel a v případě environmentálních sdružení zase ve prospěch ochrany přírody. Často jde o tlak na změny zákonů.
Kotzian: Konzervativní neziskovky nejsou politické
Působení neziskových organizací ve výuce je terčem rozsáhlé kritiky především ze strany politiků SPD a Motoristů. Ti označují za politickou neziskovku třeba Člověka v tísni. Politici často citují knihu právníka a bývalého politika ODS a Trikolóry Roberta Kotziana „Politické neziskovky a jejich boj proti západní civilizaci“.
Kotzian v rozhovoru pro Bilanci uvedl, že podle něj je „politická neziskovka ta, která je orientovaná progresivisticky, levicově, prosazuje svůj vliv přímou akcí (například žalobami) a je radikální, tedy chce ve skutečnosti (skrytě) odstranit demokratický právní stát“.
Bývalý politik jako příklad uvedl organizace, které pomáhají uprchlíkům, prosazují rozšířená lidská práva, ekologii, nebo spolky antidiskriminační, které podle Kotziana prosazují „genderovou ideologii“. V rozhovoru zároveň dodal, že konzervativně orientované neziskovky nezmiňuje, protože si nemyslí, že jsou škodlivé pro západní civilizaci. Zároveň dodal, že podle něj by politické neziskovky měly být jasně označeny, ale nemělo by jim být bráněno na školách působit.
Program Babišova kabinetu nicméně zásah proti některým nevládním organizacím předpokládá. Je v něm uvedeno, že „vzdělávání musí zůstat prosté politických neziskových organizací. Úkolem školy je vzdělávat, rozvíjet znalosti a kritické myšlení, nikoli šířit politické či aktivistické postoje.“
Mezi dalšími opatřeními, které vláda avizuje, je označování neziskových organizací, které jsou placené ze zahraničí, povinnost zveřejňování finančních toků neziskovek nebo vznik chybějícího registru dotací pro nevládní subjekty.


