Plzeňské kulturní centrum Johan nastudovalo příběh francouzské odbojářky Marie-Marguerite Michelinové, kterou nacisté věznili v koncentračním táboře v Holýšově na Plzeňsku. Divadelníci inscenací Madamme M. připomínají letošní osmdesáté výročí konce druhé světové války. Uvádějí ho v plzeňské Moving Station.

Hlavním tématem inscenace je střet světa silně věřící ženy z bohaté rodiny s nuznými podmínkami pracovního tábora. Když se Marie-Marguerite Michelinová dostala do Holýšova, byla padesátiletou matkou devíti dětí a díky rodinnému podniku na výrobu pneumatik mohla počítat se zajištěným životem v luxusu.

Hlad místo michelinské hvězdy

Jedním z motivů inscenace se stalo spojení jména Michelin s vysokou gastronomií. „Napadlo je vydávat průvodce, kde byl seznam autoservisů a míst, kde se (lidé) mohou občerstvit. A začali restaurace oceňovat hvězdami,“ připomíná Jitka Doubravová, spoluautorka hry a zároveň představitelka titulní role.

Sledování, zda jsou příbory na stole umístěné s přesností milimetru, nahradila pro Marii-Marguerite Michelinovou na podzim roku 1944 starost, jestli vůbec bude nějakou lžíci mít.

V té době už bylo v koncentračním táboře v Holýšově internováno na šest set žen především francouzské, polské a ruské národnosti. Zřízen byl jako pobočka tábora ve Flossenbürgu. K věznění posloužil statek, který museli majitelé opustit po včlenění obce do oblasti Sudet.

Marii-Marguerite Michelinová byla zatčena za zapojení do odboje ve Francii. „Pomáhala ukrývat církevní osoby stíhané gestapem,“ upřesnil historik Jan Valeš z Domu dějin Holýšovska, který se tématu koncentračního tábora dlouhodobě věnuje.

„Přijelo černé auto a dvě osoby, taky v černém,“ líčila zatčení své babičky Veronique de Granceyová. Rodina francouzské odbojářky se do Holýšova skoro každý rok vrací.

Vyráběla munici a psala si deník

Vězni v táboře, s nimi i Marie-Marguerite Michelinová, museli vyrábět německou munici v továrně vybudované na místě bývalé sklárny. Šlo především o munici pro potřeby Luftwaffe, s koncem války, kdy německý válečný průmysl byl nepřetržitě poškozován, došlo k zavedení výroby veškerého druhu střeliva.

Holýšovskou muniční továrnu tvořily dva samostatné závody – strojírna a závod na plnění a kompletaci nábojů, které byly od sebe vzdáleny zhruba dva kilometry a propojeny lanovkou. Pracovali zde váleční zajatci a nuceně nasazení z celé Evropy, a to až osm tisíc lidí.

„Měla tolik síly, že byla schopná pomáhat i ostatním vězeňkyním. Zpěv jí hodně pomáhal, udržovaly si přátelství, a asi i víra,“ říká Doubravová o Marii-Marguerite Michelinové. Co francouzská odbojářka prožívala, je možné si představit díky deníkům, které si v koncentračním táboře vedla.

„Ty stromy zde byly ubohé, světlo tvrdé, chyběla jemnost a záhadný šarm Jury. Nebe tady bylo krásné,“ cituje ze zápisků kulturní centrum Johan, které inscenaci uvádí. Madamme M. psala i o všudypřítomných elektrických drátech. „Zachycujeme ji jako člověka, který se nezlomí, který dokáže udržet svůj charakter i v nejhorším prostředí,“ dodává režisér a dramaturg Roman Černík.

Poslední masový nálet

Holýšovská munička se 3. května 1945 stala cílem posledního masového náletu amerických letadel v Evropě. Už o dva dny dříve bombardovali spojenci muniční sklad v lesích nedaleko Holýšova, nezasáhli ho však.

Nálet na muničku znemožnil obnovení výroby. Podle některých zdrojů si vyžádal dvě oběti – zahynuli italský zajatec z nedalekého tábora a hajný, který se v osudnou chvíli vracel domů. Řada z vězňů i nuceně nasazených uprchla už po náletu takzvaných hloubkařů v dubnu 1945, kdy tlaková vlna po výbuchu vagónů s municí poničila především tábory francouzských a italských zajatců.

„Nedbala jsem na žádné bombardování, vrhla jsem se na louku, trhala a přežvykovala pampelišky,“ přiznává Madamme M. v inscenaci. Konce války se dožila.

Koncentrační tábor osvobodila 5. května polská Svatokřížská brigáda (Brygada Swietokrzyska), čímž pravděpodobně zachránila život zhruba tisícovce žen, neboť Němci již byli připraveni tábor vypálit i s vězeňkyněmi.

Marie-Marguerite Michelinová patřila k těm, které se stavěly proti veřejnému lynči dozorců a dozorkyň. „Chtěly, aby byli řádně odsouzeni civilním soudem. To poselství je podle mě docela silné – právo, spravedlnost, svoboda,“ poznamenává badatel a místostarosta Holýšova Libor Schröpfer (Sdružení pro otevřenou společnost).

Město chce po francouzské odbojářce do budoucna pojmenovat jednu ze svých nových ulic.

Podíl.
Exit mobile version