
V ostravském Divadle Petra Bezruče zní baníkovské chorály i tradiční fanouškovský pozdrav. Nová autorská inscenace Baníček, ale, ale, ale uměleckého šéfa souboru Jana Holce spojuje totiž divadelní prostředí a fotbalovou vášeň.
Hra vznikala jako společné dílo autora, který je zároveň režisérem, a herců, kteří do scénáře vnesli své osobní příběhy a reflexe různých témat, od sportovní vášně přes mezilidské situace až po společenské otázky. A to na scéně napodobující fotbalovou šatnu.
„Každého se fotbal týká trochu jinak nebo se s ním potkal v životě v určitém období,“ podotýká jeden z herců Marián Chalány.
Co má společného fotbal a divadlo
Autorům nešlo o to převyprávět historii slavného klubu. „Bavilo mě hledat průsečíky mezi fanouškovstvím a diváctvím, styčné body mezi divadlem a fotbalem,“ říká Holec.
Podle divadelníků je historie fotbalového Baníku příběhem města a lidí. „Klub, založený horníky v roce 1922, se stal symbolem Ostravy, jejích tradic a emocí. Fanoušci od samého začátku tvořili srdce tohoto týmu, jejich energie a vášně byly vždy nedílnou součástí fotbalového života. A právě tyto příběhy, fanouškovské rituály, chorály a prožitky inspirovaly tvůrce inscenace,“ vysvětlila mluvčí Bezručů Marcela Bednaříková.
Na jevišti se vypráví o tom, jak se kvůli fotbalu rozpadlo dětské přátelství nebo jak přehnaný dril ovlivnil lásku ke sportu. „Ta inscenace má vést k bourání vzájemných předsudků, k tomu, abychom zjistili, že jsme si vlastně schopni porozumět,“ přeje si Holec. Platí to pro jeviště i hlediště – herci občas řídí publikum stejně jako hlavní vyvolávač na stadionu fanouškovský kotel.


