Žijí v naprosto nevyhovujících podmínkách, ale platí za to i násobně víc, než kdyby bydleli v moderním bytě. To je podle úřadu případ desítek lidí v Chrasti na Chrudimsku. Majitel bývalé továrny je tam ubytoval v budovách, které vůbec pro bydlení nejsou určené. A to samé dělá i v jiných městech. Úřady o tom mluví jako o typickém příkladu obchodu s chudobou, ale neví si s tím zatím rady. Pro Reportéry ČT natáčel Tomáš Vlach.
„Pan majitel nikdy ani nepodal žádost o stavební povolení nebo ani podnět, že by se územní plán měl změnit, a ty lidi opravdu tady žijí, promiňte mi ten výraz, jako zvířata,“ říká starosta Chrasti Vojtěch Krňanský (za Motoristy).
Někdejší textilku v Chrasti u Chrudimi stihl po pádu komunismu podobný osud jako mnoho jiných továren v menších městech. Výroba skončila, zůstala prázdná. Využívala ji firma, která tu stáčela chemikálie. Skončila ale v konkurzu a její majitel byl odsouzen za dotační podvod. Před několika lety ji nakonec koupila společnost J&T Investments v čele s Janem Vaculkou a začala tu ubytovávat lidi.
„Přišla jsem z nákupu s dětma ze školky, balila jsem si věci do tašek a pan Vaculka přišel za mnou a řekl pět set pokuta. Tak jsem na něj koukala, jako za co. Tenhle dvorek, jsem řekl před půlhodinou, že bude využíván pouze po dobu pěti minut,“ popisuje pod podmínkou anonymity kvůli strachu z majitele bývalá nájemnice v objektu J&V Investments v Chrasti s tím, že neměla smlouvu k bydlení.
S rodinou v objektu žila několik měsíců. Někteří z nájemníků si podle ní činži odpracovávali přímo u majitele, například zednickými pracemi nebo uklízením kolem budovy. „Strhává jim to z nájmů,“ dodala bývalá nájemnice.
Objekty nejsou vhodné k bydlení, říká radnice
O dění v bývalé továrně se loni na jaře začaly zajímat úřady, a to jak ten stavební, tak i radnice. „Ty lidi obývají prostory, kde byly rozlité chemikálie, kyseliny a tak dál. A už na první pohled, když do lokality přijdete, vám musí být jasné, že objekty nejsou vhodné k obývání. Není tam zajištěná kanalizace, není tam zajištěn žádný požární východ, žádné evakuační prostory,“ sdělil Krňanský.
Podle starosty nemohou prostory sloužit k bydlení a jediným řešením je jejich vyklizení. „Ubytovává tam lidi dle našich informací a tak, jak s nimi mluvím, bez nájemních smluv, načerno, za podmínek, které jsou skutečně nevýhodné. Bavíme se o, když to tak nazveme, bytových jednotkách o rozměru třicet metrů čtverečních za čtrnáct až sedmnáct tisíc měsíčně,“ přiblížil Krňanský.
Problémy se týkají dvou budov. U jedné z nich úřady nařídily zákaz užívání, a u druhé dokonce i vyklizení. Když Reportéři ČT v červnu továrnu navštívili poprvé, byly tu ještě cedule, které krátce předtím vyvěsili zaměstnanci místního stavebního úřadu. Oznamovaly, že prostory je třeba v co nejkratší době vyklidit. Nikdo z obyvatel se ale příliš neměl k tomu, aby opustil ubytování, které si hledal jen obtížně.
„Neměli jsme šanci kvůli tomu, že jsme Romové. Tak Vaculka zase v tomhle je dobrý, že jeden telefonát a bydlíte,“ uvedl v létě obyvatel bývalé továrny Jan Bílý.
Systém stavebního řízení je pomalý, míní podnikatel
Reportéři ČT požádali Vaculku o vysvětlení. „Mě prostě trápí to, že systém stavebního řízení je strašně pomalý bohužel. Nicméně nechci se v současné chvíli k tomu vyjadřovat,“ sdělil loni v létě prostřednictvím telefonátu.
Nakonec odpověděl písemně prostřednictvím svého právníka. Jakékoliv nezákonné jednání vůči nájemníkům odmítl. Stejně jako to, že by si lidé u něj nájem odpracovávali. Trval na tom, že poskytuje bydlení těm, kteří by ho jinde nesehnali, a pro ty, kteří mají být vystěhováni, údajně hledal náhradní prostory.
„Můj klient je však proti jejich vůli nemůže vyklidit, mohl by se tím dopustit trestného činu,“ vzkázal právní zástupce J&V Investments David Hanzl.
„Jsem v teple a děti mají kde spát“
Je přelom roku a nic se nezměnilo. Snad kromě toho, že zmizely cedule se zákazem vstupu. Na oknech a na parapetech byly ještě před půl rokem cedule stavebního úřadu varující před vstupem do budovy. Dnes se tu ale nadále bydlí, jsou tu jednotky bytů.
„Před několika měsíci tady lidé byli upozorněni na to, že žijí skutečně v nevyhovujících podmínkách. Někteří to opustili, my jsme jim pomohli najít nové byty. Nicméně stalo se jediné, že pan majitel sem dovedl nové lidi,“ řekl starosta.
Lidé bydlí i na půdě. Jsou vidět jen provizorně připevněné elektrické rozvody a stavební úpravy jsou provedeny bez kolaudace.
„Vy jenom pomlouváte Vaculku, ale Vaculka pro nás něco dělá. Ale ostatní dělají pro nás co?“ ohradila se jedna z obyvatelek továrny na starostu. „Platím, protože jsme v teple, nejsme venku. Mají děti kde spát, máme všechno, co potřebujeme. Nemá cenu se dohadovat,“ odvětila nájemnice na připomínku starosty, že za bydlení v těchto prostorách platí žena příliš mnoho.
Nemůžeme každý den řešit, jestli tu není někdo nový, tvrdí Vaculka
Vaculka opět přes právníka zopakoval, že pokud se nenašlo náhradní ubytování, nikoho proti jeho vůli vystěhovávat nebude. A nové nájemníky údajně sám nepřijímá. „Možná si i někteří lidé předávají klíče napřímo. Nemáme opravdu kapacitu každý den řešit, jestli tu náhodou není někdo nový,“ vzkázal.
Popelnice tu město nevyváží, protože za ně obyvatelé neplatí. Provádí to čas od času majitel, když už je situace neúnosná. Kolik lidí tu bydlí, není jasné. Jedná se zřejmě o vyšší desítky.
„Lidi tady žijí ve sklepech, v plísních, ve všem. Objevují se tady už nějaké nemoci, které jsou už znatelné, jako svrab, žloutenka a tak podobně,“ popsal další z obyvatel továrny.
Stejné zkušenosti v jiných městech
J&V Investments se na webu prezentuje jako firma, která vytváří dostupné bydlení a podnikání v nemovitostech. Vlastní jich celou řadu, třeba v nedaleké Luži.
„Tady má jednu nemovitost, takže máme tu zkušenost. Víme, že do malého prostoru nastěhuje více lidí, a je to jasný příklad obchodu s chudobou,“ podotkl starosta Luže Ladislav Peterka (nestr.)
A v Aši společnost nedávno koupila také budovu bývalé továrny, textilky v Okružní ulici. A několik měsíců poté už si radnice všimla, že se v nedaleké škole začaly objevovat ve vyšších počtech nové děti. „S hrůzou jsme zjistili že, zde došlo k vybudování třiceti bytových jednotek, které jsou absolutně plné,“ doplnil místostarosta Aše Pavel Matala (nestr.).
Zlegalizovat stavbu se Vaculka snaží až dodatečně. „Říkat, že stavební úřad zamhouří všechny oči a zlegalizuje něco, co vlastně ale zlegalizovat ani na základě územního plánu nelze, tak v tom se asi pan majitel a pan investor trošičku přepočítal,“ uvedl Matala.
Podle Vaculky je cílem mít vše zkolaudované. „Od začátku spolupracujeme s projektantem. Územní plán umožňuje využití až do 49 procent pro bydlení. Bohužel vedení města se k otázce spolupráce nebo nějaké pomoci staví spíše odmítavě,“ postěžoval si.
Přítomnost nových obyvatel vyvolává nelibost u sousedů. „Když pak najíždí v noci teplé počasí, tak se prostě venku nehnete. Venku máte třicet, čtyřicet lidí, kteří dělají skupinky, dělají hlavně hluk a město sice se snaží něco proti tomu udělat, ale má na to asi krátké páky a on si je v klidu a směje se tomu. A nám lidem tady řekne, vždyť aspoň tady máte nějaké vzrušení,“ popisuje stav provozovatel autodílny Václav Podlešák.
Pomáhám, kde selhává stát, tvrdí Vaculka
Reportéři ČT se chtěli Vaculky na způsob jeho podnikání zeptat přímo a pokusili se se ho ještě jednou vyhledat. Sídlo společnosti je v domě nedaleko centra Pardubic. Bydlí tu běžní nájemníci. Nebyli však schopni říct, zda má Vaculka v místě nějakou kancelář. Potvrdili ale, že se tu občas objevuje. A nebyl k nalezení ani tam, kam si podle webových stránek nechává posílat korespondenci.
V písemné odpovědi pak trvá Vaculka na tom, že pomáhá tam, kde selhává stát, a porušovat předpisy ho prý nutí nepružnost úřadů. „Vzhledem k celkové bytové krizi, která neustále sílí, jsme překvapeni, že zmíněné radnice nejsou příliš ochotné pomoci vyřešit spoustě rodinám jejich bytové potřeby. Máme pocit, že nám spíše hází klacky pod nohy místo toho, aby pro občany něco vytvořily.
Ředitel Agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček míní, že Vaculka moc dobře ví, pro koho to dělá a za jakých podmínek. „Je to standardní, dnes se tomu říká obchodování s chudobou. To znamená využití zranitelné situace lidí, kteří nemají žádnou alternativu v bydlení,“ vysvětlil.
Vaculka není jediný, kdo tímto způsobem využívá své nemovitosti. V Aši působí takových majitelů několik. A dle místostarosty to ve městě vyvolává napětí.
Má obchod s chudobou řešení?
Podle oslovených sociálních pracovníků, kteří pracují přímo v terénu, by měl stát být důraznější a nabízet alternativu. „Hlavně by měl nejdřív jít po majitelích těch domů. Když nemá zrekonstruované byty, a on je tam nechá bydlet a všechno prochází, tak to je špatně,“ domnívá se sociální pracovnice z organizace KOTEC Aš Stanislava Danielová.
„Možná i nějaká regulace trhu s byty, nastavení cen. Výstavba sociálních bytů, že by asi taky pomohla,“ uvažuje Vendula Padevět ze stejné organizace.
Podle ředitele karlovarské pobočky Člověka v tísni Jana Němečka je to komplexní problém. „Nízké vzdělání, nedostatečné příjmy, nezaměstnanost, sociálně patologické jevy v lokalitách. Problematiku bydlení je třeba řešit systémovým způsobem na úrovni státu,“ apeloval.
Agentura pro sociální začleňování přichází s projektem Dobrá adresa. Ten sdružuje různé instituce, které mají kompetence na ubytovávání dohlížet – hygienické stanice, stavební úřady, samosprávy i třeba úřady práce vyplácející dávky.
„Pracovní skupina Dobrá adresa pomáhá tomu, aby buď objekt prošel velkou změnou a ta je potom ve prospěch udržitelnosti fungování bydlení i těch konkrétních ubytovaných lidí, anebo pochopí, že to vlastně pro něj přestává být výhodný byznys, protože dohled ho nutí, aby investoval, a to on nechce, takže za takových podmínek potom je třeba připravený objekt prodat a přestat provozovat,“ řekl Šimáček.
A po svém na to šli v Proseči, ve městě vzdáleném několik desítek kilometrů od Chrasti. I tady mají zkušenost s rodinným domkem, který nedávno Vaculka koupil a osídlil nájemníky. Proseč se rozhodla problematické nemovitosti vykupovat a investovala skoro čtvrtinu svého ročního rozpočtu do koupě staré továrny na dýmky, kterou se někdejší majitelé rozhodli prodat.
„Zastupitelé na jednu stranu si byli vědomi toho, že skutečně může dojít k tomu, že objekt může někdo koupit a už to nebude bezpečné město a bezpečné prostředí. Zároveň to vnímali jako určitou příležitost, protože město může objekt nebo soubor objektů využít pro rozšíření bytového fondu. A celkově areál nabízí určitý potenciál pro město a jeho rozvoj,“ uvedl starosta Jan Macháček (nestr.).
