Nová studie španělských vědců popsala, že jejich nová terapie dokáže extrémně účinně ničit nádory slinivky břišní. Tedy nádory známé svou smrtelností a špatnou léčitelností. Tato informace se v posledních dnech rychle šíří nejen médii, ale zejména po sociálních sítích, kde se objevuje v extrémně zkrácené formě, která zamlčuje některé klíčové informace. Například to, že je zatím otestován pouze na myších a potenciální lék je až desítky let daleko.
Rakovina slinivky břišní je jedním z nejagresivnějších nádorů s nejhorší prognózou, částečně kvůli rychlému vzniku rezistence na léčbu. Nová studie Španělského národního centra pro výzkum rakoviny (CNIO) odhalila, že je možné nádory slinivky břišní u myší eliminovat a zabránit jejich návratu pomocí trojkombinované terapie.
„Tato studie otevírá cestu k vývoji nových kombinovaných terapií, které mohou zlepšit přežití pacientů s adenokarcinomem pankreatu,“ uvedli autoři ve svém prohlášení. „Tyto výsledky udávají směr pro vývoj nových klinických studií,“ dodali. Výsledky, které vyšly ve vědeckém časopise PNAS, ukazují, že současné zacílení na tři klíčové body molekulární dráhy genu KRAS vede k dlouhodobému ústupu nádoru.
Klíčem k průlomu je podle studie vyhnout se rezistenci, která se objevuje, když je gen blokován v jediném bodě. Španělé zkombinovali experimentální inhibitor tohoto genu, lék už schválený pro léčbu rakoviny plic a degradátor proteinů, což vedlo k vymizení nádorů bez významných vedlejších účinků ve třech různých zvířecích modelech.
Co to neznamená
Zkratkovité zprávy na sociálních sítích vyvolávají dojem, že díky tomuto objevu je lék za rohem a nemocní s touto formou rakoviny se mohou těšit na léčbu. Takové dávání naděje je ale nezodpovědné a sami autoři před tímto výkladem varují.
„Zatím nejsme schopni provádět klinické studie s trojkombinací,“ napsali. To znamená, že nejsou ještě ani zdaleka schopní výsledky přenést k testování na lidech, tedy do takzvaných klinických studií, jež jsou podmínkou pro vznik a schválení léků.
Autoři sami varují, že optimalizace této kombinace pro pacienty bude složitý proces, i když jsou přesvědčeni, že jejich objev nastaví směr pro budoucí studie.
O myších a lidech
Klíčový problém je, že výsledky testů na myších nemusí moc odpovídat tomu, jak se pak látka chová v lidském těle. Na sociální sítí Facebook to komentoval ředitel Ústavu organické chemie a biochemie Jan Konvalinka, který má ze své funkce s podobnými studiemi velké množství zkušeností:
„Nechci nikomu kazit náladu, ale upozorňuji, že španělští kolegové sice skutečně kombinací několika léčiv odstranili nádor pankreatu, ale zatím jenom u myší. U nás na UOCHB jsme už našimi experimentálními molekulami vyléčili z různých nádorů (včetně nádorů pankreatu) tisíce myší a krys,“ upozornil s tím, že od preparátu, který lze nasadit pacientům, vědce v takovém bodě dělí minimálně dekáda a „zhruba dvě miliardy dolarů“.
Například v pražském IKEMu skupina vědců už několik roků pracuje na látce, které by měly v těle ničit takzvané zombie buňky . Na myších jsou badatelé extrémně úspěšní, dokázali jim výrazně prodloužit život, zbavit je obezity i rakoviny. Ale přesto ještě neslibují lék. Naopak, v rozhovoru pro ČT24 uvedli, že ještě několik let budou tuto látku testovat v takzvaných preklinických testech a teprve pak – pokud vše dobře dopadne – by mohli přejít na klasické testy na lidských dobrovolnících.
Dohromady tyto fáze mohou trvat ještě výrazně déle než deset let. A to také znamená obrovské náklady – na provoz špičkových laboratoří, na roky práce předních vědců, na všechny chemické i biologické látky, které se používají. Tyto náklady se pohybují v nižších miliardách dolarů.
Obrovské nároky na léčiva
Jak vypadá takový výzkum, vysvětlil pro ČT24 expert na molekulární medicínu Marián Hajdúch, který vede Laboratoř experimentální medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Většina preparátů podle něj neprojde ani přes první fází klinických testů. „Léčivo musí splnit celou řadu parametrů – to množství parametrů je tak velké, že většina slibných látek v testech selhává,“ zdůraznil. Sítem podle něj projde třeba jen jedna z desítek tisíc zkoumaných látek.
Nároky jsou podle něj obrovské, vědci se na potenciálně účinné látky dívají z mnoha úhlů: „Aby se vůbec látky dostaly do testování na lidech, musí nejen fungovat, ale také musí být bezpečné, musí se dát vyrábět, musí se dát nějak vpravit do těla. Právě bezpečnost je klíčová, na tu se soustředí největší pozornost, testuje se opatrně a velmi pomalu, postupně od těch nejmenších dávek, až po ty největší možné.“
Aby byly všechny tyto procesy neprůstřelné, bývají studie takzvaně zaslepené – to znamená, že pacient a někdy i lékař, a dokonce ani analyzující vědec netuší, která látka byla pravá a která jen placebo.









