
O úrovni vzdělání tuzemských dětí je z velké části rozhodnuto už v okamžiku jejich narození. Česko patří mezi země, které mají nízkou takzvanou sociální mobilitu. Žáci ze vzdělanějších rodin dosahují lepších výsledků než jejich vrstevníci z méně vzdělaného prostředí. Významný podíl na tom má ekonomická situace rodiny. Tématu se věnovaly Události, komentáře z ekonomiky.
Z finančních důvodů nemohl dál studovat ani jeden z manželů Trefilových. Paní Božena šla manuálně pracovat hned po základní škole, opravuje hudební nástroje. Její manžel David se vyučil číšníkem, obě jejich dcery se ale dostaly na gymnázia.
„Pro nás to bude hrdost, když to někam dotáhnou,“ říká David Trefil. Dcery motivují, aby pokračovaly i na vysokou školu. Starší se chce zabývat mineralogií, mladší láká zase medicína. Aby jim to rodiče umožnili, začali pracovat v Německu. „Je to velice nákladné,“ popisuje Trefilová. „Dneska se musí shánět určitý druh knížky, shání se velice špatně a bohužel se musí za některé učebnice platit,“ dodává.
Trefilovi se ale vymykají. V Česku je totiž úroveň vzdělání dětí často předurčena tím, jakou školu dokončili jejich rodiče. Významný podíl na tom má právě i finanční zázemí rodiny.
Vzdělání podle rodinného rozpočtu
„Závislost na zázemí domácím obecně je velmi vysoká,“ vysvětluje zástupce výkonného ředitele IDEA, CERGE-EI a poradce ministra práce a sociálních věcí Filip Pertold. „Děti s horším zázemím hodně závisí na aktivitě rodičů, jakého vzdělání dosáhnou,“ dodává.
Roli tak třeba hraje, jestli se do rodinného rozpočtu vejdou peníze na doučování nebo na dojíždění do lepší školy. Souvisí s tím i míra propadání, vysoké absence a nedokončování základních škol.
„Když se podíváme na vzdělávací neúspěšnost, tak vidíme, že se velmi regionálně liší,“ popsala datová analytička vzdělávání Nina Fabšíková ze společnosti PAQ Research. „V některých mikroregionech vidíme velmi vysokou vzdělávací neúspěšnost, například v Praze a jejím okolí je velmi nízká,“ pokračovala.
Žáci z bohatších rodin mají dle ní v těchto případech vynikající výsledky, ale žáci z „nejchudších rodin“ pak mají výsledky podprůměrné. Podobná závislost dětí na vzdělání rodičů jako v tuzemsku je i v Německu nebo Rakousku. Naopak v severských zemích je takzvaná sociální mobilita mnohem vyšší.
Segregace a sociální kapitál
Pertold upozornil, že v Česku jsou místy základní a střední školy velmi segregované. „Na úrovni středních škol bych řekl, že to je v mezinárodním měřítku nejvíc zřejmé, že dochází k vysoké segregaci dětí nebo studentů do různých typů středních škol,“ popsal.
To pak dle něj determinuje to, jestli se děti dostanou na vysokou školu a zda na ní budou úspěšné. „Hraje roli jak sociální zázemí, tak kde ti lidé žijí,“ tvrdí. V Česku podle něj závisí hodně na aktivitě rodičů a rodin, školství se prý v průměru málo věnuje dětem z rodin s nižším vzděláním rodičů a s nižším sociálním kapitálem.
„Aktivita rodičů je určující pro to, jakým způsobem ty děti jsou úspěšné, nebo nejsou,“ doplnil Pertold. Podle ředitelky Základní školy Zárečná v Tachově Evy Kašákové má vliv i hodnotový systém v rodině. Školy v regionu jsou dle ní zapojeny ve dvou projektech – desegregace ve vzdělávání a vstup sociálních pracovníků do škol, kteří s dětmi ze sociálně znevýhodněného prostředí budou více pracovat.
Mezi důvody, proč děti nevyužijí svůj potenciál, uvedla Kašáková zadluženost rodiny a touhu po tom, aby se děti nějakým způsobem podílely na výdělku. Roli hraje také odlišný mateřský jazyk, ředitelka zmínila i nedostatek příležitostí pro vysokoškolské pozice na Tachovsku.


