Říkal jsem si, že kdyby v tom byla nějaká strašlivá petarda, tak už by byla nepochybně odpálena, okomentoval v Interview ČT24 moderovaném Terezou Kručinskou otevření obálky se slovy československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka historik a spisovatel Pavel Kosatík. „Je to důležitý text, je dobré to vědět, ale nedělal bych z toho testament,“ sdělil.

Historici na zámku v Lánech v pátek otevřeli zapečetěnou obálku se slovy prezidenta Masaryka. Podle rychlé expertizy je obsah pravý. Zřejmě je nepronášel až před smrtí, ale v době, kdy si myslel, že je konec opravdu blízko.

„Moc jsem neočekával, že tam budou skutečně poslední slova, ona tam ani nemohla být,“ řekl Kosatík s tím, že obálka byla ve vlastnictví několika lidí, kteří do ní měli možnost nahlédnout. „Člověk, který má k masarykovskému světu blízko a má po desetiletí tyhle věci doma, se do nich určitě koukne, a tak já jsem si říkal, že kdyby v tom byla nějaká strašlivá ‚petarda‘, tak by byla nepochybně odpálena,“ dodal.

Jde o soukromá vyjádření, nikoli vzkaz společnosti, míní historik

Zdůraznil zároveň, že Masaryk odhalené sdělení nezformuloval jako svůj vzkaz společnosti. Také proto se v něm vyskytují soukromá vyjádření, včetně ostré kritiky slovenského politika Andreje Hlinky, která vyvolala rozporuplné reakce u části slovenské veřejnosti. Kosatík však připomíná, že Masaryk slova diktoval svému synovi Janovi v době, kdy byl nemocný, a neměly by být dle jeho názoru brány jako ideový odkaz.

Co se konkrétního datování dokumentu týká, Kosatík předpokládá, že pochází z roku 1934. „Ataků té choroby, mrtvice, bylo několik. První byl v dubnu 1934 a to pravděpodobně následovalo po něm. Pak bylo několik dalších, ten fatální přišel roku 1937 a tam nepředpokládám, že by byl ve stavu, kdyby byl schopen formulovat nějaké odkazy,“ uvedl historik.

Zmiňovanou kritiku vůči Hlinkovi československý prezident podle Kosatíka odkazoval pravděpodobně na jeho cestu na Pařížskou mírovou konferenci v roce 1919 a myšlenku, že když všichni dostávají práva na sebeurčení, tak jeho národ to právo musí dostat také. „Bylo to neobyčejně naivní. Byl to dobrodružný projekt, který neudělal dobré jméno tomu státu. Dorazil tam ve chvíli, kdy už konference skončila, naštval spoustu lidí a nemělo to efekt,“ míní Kosatík.

„Dejte jim, co si zaslouží, ale ne více“

Masaryk se zmínil i o svém politickém odkazu a budoucnosti „jeho“ Československa. Podle prvního čtení dokumentu píše o Němcích, že by s námi měli zůstat. „Dejte jim, co si zaslouží, ale ne více,“ doporučuje. Podle Kosatíka je to odrazem skutečnosti, že první československý prezident nebyl nacionalistou.

„Téměř od začátku svého prezidentování velice dbal o to, aby Němci zde (v Československu) měli co nejrovnoprávnější postavení, bohužel toho nedosáhl. On si tu republiku představoval, protože ji zakládal v Americe, jako jakousi analogii tavicího kotle. Představoval si, že nebude záležet na tom, kdo je jakým národem,“ vysvětlil historik.

Závěrem okomentoval také okolnosti otevření obálky a především požadavek tajemníka Jana Masaryka Antonína Suma, který dokument předal Národnímu archivu 19. září 2005, po dobu dvaceti let ji uchovat a neotvírat. Podle Kosatíka je možné, že Sum chtěl takto upoutat na dokument větší pozornost, jelikož kdyby ho zveřejnil již tehdy, mohlo to proběhnout bez povšimnutí. Mediální pozornost, které se pátečnímu otevření obálky dostalo, může přinést i něco pozitivního, míní historik, jelikož dle něj „v některých lidech může vzbudit přemýšlení o tom, co byl Masaryk vlastně za člověka“.

Podíl.
Exit mobile version