Demokracie v úpadku a varovný signál pro Česko, popisuje politickou situaci ve své vlasti slovenský publicista a šachový mistr Ján Markoš. V knize esejů Světla v mlze analyzuje kroky, které podle něj poškozují právní stát a vysvětluje, jak důležité je mít zájem o své okolí.
„To jsou žalostné výsledky,“ komentoval nedávno slovenský generální prokurátor Maroš Žilinka sedmdesátiprocentní pokles (ukončených) případů korupce v zemi. Se čtvrtou vládou premiéra Roberta Fica (Smer) přišlo zemětřesení ve vedení policie i kulturních institucí.
Přes protest zaměstnanců například skončil dosavadní model veřejnoprávních médií. „Vysílání slovenské televize a rozhlasu postupně ztrácelo atributy veřejnoprávnosti,“ prohlásila ministryně kultury Martina Šimkovičová. Tlaku čelí rovněž nevládní spolky. Zákon omezil shromažďování. OSN hovoří o erozi základních svobod. Podle Markoše není občan jen pasivním pěšákem, ale má povinnost „vstupovat do hry“.
„Politici nejsou naši vládci. Jsou to lidé, které si platíme, aby chránili dodržování ústavy a vládli efektivně a v našem zájmu. Když tuto společenskou smlouvu porušují, máme plné právo protestovat,“ je přesvědčený slovenský publicista.
Knihu Světla v mlze napsal jako poučení z krize, kterou není třeba opakovat – stačí prý jen naslouchat avizovaným cílům. „Často se říká: ‚Tohle by si nedovolili, (…) tohle by lidé nestrpěli.‘ Jenže dějiny nás učí, že autokraté nemají vlastní brzdu. Zabrzdit je musíme my,“ míní Markoš.
Projevy xenofobie nelze přejít, míní publicista
Například fyzickou konfrontaci před volbami v roce 2023 mezi šéfem hnutí Slovensko Igorem Matovičem a členem strany Smer a nynějším ministrem obrany Robertem Kaliňákem vnímá Markoš jako reklamní tah, který nestojí za pozornost. Na rozdíl od toho, projevy xenofobie by nenechal bez povšimnutí.
Příkladem toho dle něj může být prohlášení podnikatele a politika Borise Kollára z roku 2016 „Ještě se vrátím k tomu duhovému pochodu. Tvrdím, že začnou nejdřív se svatbami v kostelech, pak budou adopce dětí, potom nastoupí pedofilové a už jsou na řadě nekrofilové,“ prohlásil tehdy Kollár.
Nenávist vede k normalizaci násilí, varuje Markoš a zmiňuje vraždu před bratislavským podnikem Tepláreň. Pozornost věnuje i atentátu na Fica. Ten dle vlastních slov střelci odpustil, viníky vidí jinde.
„Nakonec je jasné, že byl jen poslem zla a politické nenávisti, kterou politicky neúspěšná a frustrovaná opozice rozvinula na Slovensku do nezvládnutých rozměrů,“ sdělil po atentátu v roce 2024 Fico.
Faulů v interpretaci činu si publicista všímá na obou stranách – vymezuje se vůči snaze spojit osamělého atentátníka s opozicí, stejně jako vůči textu novináře, který chválil střelcovu poezii. „Empatii si zaslouží oběti, ne atentátníci,“ prohlásil Markoš.
Neustávající krize lidi vyčerpávají a než se mlha rozptýlí, může to trvat i dvacet let. Společnost, která je přečká bez fatálních zranění, z nich podle Markoše vyjde silnější.
