Ani ministr zahraničí, ani vláda nemůže bránit běžnému vystupování prezidenta navenek, řekl v Událostech, komentářích ústavní právník Aleš Gerloch. V případě otázky, kdo Česko zastoupí na summitu NATO, se podle něj ovšem jedná o jiný případ, protože jde o mezinárodní organizaci a zastupování vlády v ní. „Vystřídali jsme řadu premiérů a prezidentů a víceméně to fungovalo, takže kdybychom ten problém uměle nevytvořili, (…) tak ho nemusíme řešit,“ říká ústavní právník Jan Kysela. Debatou provázela Tereza Řezníčková.
O účasti na summitu v Ankaře se přou zástupci vlády s Hradem poslední týdny. Vyostřil se tak konflikt mezi hlavou státu Petrem Pavlem a ministrem zahraničí Petrem Macinkou (Motoristé). Ten mluví o umanutosti prezidenta, který zase argumentuje ústavou a zvyklostmi. Pavel se s touto záležitostí obrátil také na premiéra Andreje Babiše (ANO). Poslal mu dopis, ve kterém napsal, že na letním summitu NATO hodlá být v čele české delegace. S reakcí na něj Babiš vyčkává na pondělí.
„Je třeba upozornit na to, že jím (prezidentem Pavlem) uvedený článek 63 prvního ustanovení, které uvádí, že prezident republiky zastupuje Českou republiku navenek, vychází z toho, že je hlavou státu,“ sdělil Gerloch. Dané ustanovení je ale podle něj vytrženo z kontextu. „Ten článek 63 (…) je v režimu kontrasignace rozhodnutí prezidenta republiky předsedou vlády nebo jím pověřeném členem vlády, což by v daném případě mohl být i ministr zahraničních věcí. To znamená, že jakákoli rozhodnutí vyžadují souhlas, dá se říci, vlády, a to je určitá limitace,“ podotkl ústavní právník.
Problém je v neurčitosti kompetence, míní Kysela
Gerloch dále upozorňuje na skutečnost, že prezident republiky není odpovědný z výkonu své funkce podle ústavy, odpovědnost nese vláda před Poslaneckou sněmovnou. „Z toho se dovozuje, že vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně i za zahraniční politiku i za rozhodování prezidenta v těchto věcech,“ říká Gerloch.
To ale podle něj neznamená, že vláda může bránit běžnému vystupování prezidenta republiky navenek. „Třeba dneska je na návštěvě italský prezident, příští týden prezident jede do Argentiny, do Chile – to jsou kontakty, které samozřejmě (prezident Pavel) vykonává,“ uvedl Gerloch příklady běžného zastupování republiky prezidentem. „Tady se jedná o trochu něco jiného, protože se jedná o mezinárodní organizaci a zastupování vlády v této organizaci,“ dodal ovšem, přičemž hovořil o zastupování Česka na summitu NATO.
„To asi není situace, se kterou jsme se setkali poprvé v dubnu roku 2026, protože Česko je členem NATO poměrně dlouhou dobu, vystřídali jsme řadu premiérů, vystřídali jsme řadu prezidentů, a víceméně to fungovalo. Takže kdybychom ten problém uměle nevytvořili, jakože jsme ho vytvořili, tak ho nemusíme řešit,“ myslí si o sporu ohledně zastupování Česka na summitu NATO Kysela.
Ačkoli je vláda orgánem výkonné moci, což se vykládá tak, že určuje vnitřní nebo zahraniční politiku státu, není prezident vůči ní podle Kysely v podřízeném postavení. „Problém je, že zastupování státu navenek je kompetence sice konkrétní, ale v té míře neurčitá, že si těžko představit, co pod tím mohl mít ústavodárce na mysli,“ míní Kysela.
Prezident a vláda by měli vystupovat ve shodě, shodli se právníci
Podle Kysely může zmíněné ustanovení v ústavě znamenat, že prezident zastupuje zemi na vrcholných summitech mezinárodních organizacích za předpokladu, že se na tom s vládou domluví. „To, že je tohle ustanovení koncipováno v článku 63 v těch kontrasignovaných pravomocech, tak tím se dává najevo důraz na nutnost koordinace nebo konzultace,“ uvedl ústavní právník s tím, že tato skutečnost se často opomíjí.
„Ta diskuze vypadá tak, že když tam (prezident) pojede, tak si bude říkat úplně, co chce, nezávisle na vládě, zatímco když tam pojede vláda, tak si bude říkat úplně co chce, protože ona přece určuje vnitřní nebo zahraniční politiku,“ dodal Kysela a zdůraznil, že pokud by prezident byl vedoucím české delegace na summitu NATO, musel by vystupovat ve shodě s vládou.
S tím souhlasí také Gerloch. „Prezident republiky musí vystupovat ve shodě s kabinetem, protože ta vláda je odpovědná,“ uvedl. „Jak vláda, tak prezident republiky jsou součástí moci výkonné. Čili i když se do jisté míry předpokládalo, že tam může docházet ke konfliktům i uvnitř těch mocí, tak přece jen základem by mělo být, že jsou součástí jednoho druhu moci a také jednoho ústavního systému, a tedy že v těch základních věcech mají kooperovat,“ připomněl.
Kysela také podotkl, že prezident podle jeho soudu nechrání svoji konkrétní cestu na summit nebo sebe sama, nýbrž prezidentskou kompetenci. „Pokud by obsah prezidentských kompetencí byl odvislý od toho, co si myslí ten či onen ministr, (…) nejen sám pro sebe tak i pro své nástupce nechá ten úřad poněkud osekaný, což mu asi není úplně blízké,“ sdělil Kysela.
