Spojit několik stran a hnutí do jedné kandidátky lze, volby se kvůli tomu rušit nebudou, řekly minulý týden soudy. Neshodly se ale v tom, jestli to je porušení zákona. Věc zřejmě vyřeší až Ústavní soud. O vzniklých nejasnostech, právní úpravě koalic a rozhodování soudů ohledně voleb hovořil v Interview ČT24 předseda Nejvyššího správního soudu Karel Šimka a v Událostech, komentářích bývalý předseda ústavního soudu Pavel Rychetský, ústavní právník Marek Antoš a politoložka Vladimíra Dvořáková.
Podle různých soudů jsou takzvané skryté koalice buď jen něco, co se dělalo vždy, nebo obcházení zákona, či rovnou jeho porušení. Ve výsledku všechna uskupení, ať už se nazvala jakkoli, letos kandidovat mohou.
Ačkoli rozdílné přístupy soudů k přiznávání koalic vzbuzují nejasnosti, Šimka upozorňuje na to, že právo vždy nedává jednoznačné odpovědi a záleží na detailní argumentaci a posouzení. K tomu v případě rozhodnutí krajských soudů a jejich zdůvodnění dle jeho názoru došlo.
„Jsem spokojen s tím, že všechna rozhodnutí jsou velmi přesvědčivě vyargumentována a je vidět, že správní soudnictví i ve volebních věcech má velmi vysokou úroveň, která se projevuje i v tom, že rozsudky citují různé zahraniční prameny a jdou třeba i do volební politologie,“ shrnul Šimka.
Ne všechno musí řešit soudy, říká Antoš
Podle Rychetského všechna rozhodnutí spojuje „vědomí určité zdrženlivosti“. „Volby jsou velice důležitým okamžikem ve společnosti, v historii každé země. Zasahování soudu do voleb je přece jen krok, který svým způsobem jde proti většinově vyjádřené vůli,“ uvedl bývalý předseda Ústavního soudu s tím, že výraznější zásahy soudů do voleb připadají v úvahu jen ve skutečně mimořádných situacích.
Podle Antoše je namístě si klást otázku, zda se soudy takovou záležitostí mají vůbec zabývat. „Praxe, která je teď některými soudy označovaná jako protizákonná, je setrvalá a svůj původ má v rozhodnutí Ústavního soudu z roku 1996,“ upozornil. To podle ústavního právníka stanovilo, že „koalicí je ten, kdo se tak sám označí, a že nikdo nemá pravomoc to přezkoumávat.“
„Je otázka, jestli je fér se o tom dnes bavit, jestli není od soudů překvapivé, že nyní přichází s novou interpretací,“ uvažoval Antoš a poukázal na skutečnost, že doposud soudy danou praxi politických uskupení akceptovaly.
„Ne všechno musí řešit soudy a ne všechno mají řešit soudy. Kladl bych si otázku, jestli je protiústavní, pokud se parlament rozhodne nechat kandidovat subjekty v různých nepřiznaných koalicích nebo slepencích, nebo není. Mně se to protiústavní nezdá. Je na parlamentu, aby se rozhodl, jestli to tak chce, nebo nechce,“ dodal ústavní právník.
Stávající praxe vytváří nebezpečnou situaci, míní Dvořáková
Nejednoznačnost situace ohledně možností spojovat různé strany do jedné kandidátky je podle Šimky odrazem vývoje po roce 1989. „Snaží se skloubit neslučitelné. Na jedné straně dosažení koncentrace politických stran tak, abychom neměli parlament složený ze třiceti stran, ale i velmi širokou svobodu kandidujícím subjektům tak, aby to nemusela být jenom striktně jedna strana,“ vysvětlil Šimka.
Je to právě tato kombinace přístupů, jež dle jeho názoru vedla k určitým nejasnostem, které se projevily letos při registrování kandidujících stran.
Podle Šimky je na zákonodárcích, zda budou v této praxi pokračovat. „Dovedu si velmi dobře představit, že prostě budeme žít v tom starém modelu a všichni si na to zvykneme. Už je to zažité, nějak to funguje, byť někdo na to může nadávat,“ řekl Šimka.
Pokud by mělo dojít k určitému omezení volnosti kandidujících subjektů, bylo by podle Šimky nutné „definovat koalice daleko precizněji a důkladněji a nalézt nějaký testovací mechanismus, jestli to teda je už nějaká skrytá koalice, nebo jestli to pořád je kandující jedna strana s pár dalšími členy na kandidátce“.
Politoložka Dvořáková ovšem upozorňuje, že stávající praxe, kdy v některých případech bývají na jedné kandidátce spojeni představitelé různých stran a hnutí, vytváří „nebezpečnou situaci“. „Vzniklo velké množství pseudokoalic. Bude tam mnoho politických stran, které by se jinak nedostaly, a které se budou chtít do příštích voleb zviditelnit,“ říká Dvořáková. Vlivem zastoupení různých názorových proudů na jedné kandidátce může dle jejího názoru volič v konečném důsledku podporovat něco, s čím se plně neztotožňuje.
