Rodina Gajdošíkových se za druhé světové války aktivně účastnila odboje na Zlínsku. Do ilegální činnosti se zapojily i děti – Dana Milatová jako školačka přenášela partyzánům zbraně, které měl otec v úkrytech na hřbitově, a z věznice gestapa pašovala motáky. Věděla, že jí jde o život, přesto se do nebezpečných akcí s odvahou pouštěla. Ani dnes by prý neváhala a bojovala by za svobodu.

Rodina Gajdošíkových se do Zlína přestěhovala krátce před druhou světovou válkou. Maminka Dany Milatové (tedy rozené Gajdošíkové) pracovala u Bati a tatínek, zahradník, se stal správcem Lesního hřbitova. Bydleli v domě přímo v jeho areálu.

František Gajdošík i jeho bratři byli hned od počátku války v odboji. Před rodinou nic netajil, naopak – zapojili se všichni. Daně bylo tehdy jedenáct let. „My jsme byli jako děti ve škole vychováváni k vlastenectví. Vážili jsme si vlajky. Dneska děcka vůbec,“ říká pamětnice.

Úkryty na hřbitově

Místní složku odbojové organizace Obrana národa založil generál Otakar Zahálka. Danin otec byl jejím členem. Na hřbitově vybudoval důmyslné úkryty, kde schovával nejen potraviny a vojenský materiál, ale i zbraně.

„Do voskovaného papíru zabalili pistoli, zalili voskem, obalili do modrého papíru a popsali římskou číslicí. Granáty byly volně. Nás s bratrem otec naučil římské číslice. Tak byly uložené v těch skrýších a potom jsme je s bratrem podle čísla vyhledávali, jak to potřebovali partyzáni. Já jsem jim to donesla na určené místo,“ popisuje.

Vzpomíná i na událost ze začátku dubna 1942. Gestapo tehdy tajně přivezlo na hřbitov mrtvého příslušníka výsadku Out Distance Ivana Kolaříka. „Nevědělo se, kdo to je. Tatínek ho s kamarády ráno vyhrabal, bratr ho vyfotil a udělali mu pohřeb,“ přiblížila.

Spojka partyzánů

Na hřbitově pracovali zaměstnanci, kteří byli členy ilegální komunistické strany napojené na odbojovou činnost. Gestapo je přijelo zatknout v prosinci 1942, o dva měsíce později si přijelo i pro jejího otce. Několik měsíců strávil ve zlínské věznici, odkud Dana Milatová s kamarády přinášela motáky nejen mamince, ale i dalším lidem po celém Zlínsku.

Jejímu otci odbojovou činnost ani ukrývání zbraní nedokázali. Neprozradil ho nikdo. Dostal však trest za to, že u něj našli 25 kilogramů masa. Tento trest ale nenastoupil – utekl k partyzánům, kde se setkal i se svým bratrem Josefem. I tehdy Dana Milatová fungovala jako spojka.

Otec byl znovu zatčen gestapem v květnu 1945. Zatčení se nevyhnula za války ani matka a strýc Petr s rodinou. Rodiče přežili, příbuzní zahynuli v koncentračním táboře.

Poválečné zklamání

Otec i matka měli po věznění podlomené zdraví a bratrovi zjistili tuberkulózu. Rodina se po válce přestěhovala do Šenova, kde dekretem získali hospodářství po odsunutých Němcích a zřídili si tam zahradnictví. „Tak jsme hospodařili, až nám to komunisté zase sebrali,“ říká trpce.

Po válce se, aniž by o to usilovala, stala členkou komunistické strany. Legitimaci jí přinesl krajský tajemník Rudolf Rédr, kterému rodina za války pomohla. V roce 1950 vystoupila. „Já jsem tu legitimaci hodila a říkám: Nechte si to, nesouhlasím, nebudu s vámi. Já nepotřebuji školení. Vy potřebujete školení. Okresní tajemník Franta Machač začal proti mně brojit,“ vysvětluje. V sedmdesátých letech dokonce začali komunisté pochybovat, jestli vůbec byla v odboji.

„Kdyby to bylo potřeba, šla bych do toho znovu. Po zkušenostech ještě víc, za pravdu. Ale chtěla bych, aby opravdu ta svoboda a demokracie aspoň mezi naším národem skutečně vznikly,“ uzavírá.

Share.