Po uzavření Hormuzského průlivu se rychle zvýšily ceny ropy a zemního plynu, což svět sleduje s obavami. Experti na potravinovou bezpečnost varují před možným zpomalením dodávek močoviny, která se používá jako hnojivo.
Cena močoviny se kvůli válce v Íránu od začátku roku zvýšila přibližně na dvojnásobek. I když to může vypadat jako něco, co by širokou veřejnost nemuselo zajímat, opak je pravdou. „Močovina je klíčové a nejrozšířenější dusíkaté hnojivo, které se používá globálně po celém světě,“ vysvětluje pro Českou televizi Josef Novotný z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Írán je třetí až čtvrtý největší vývozce močoviny na světě, přičemž zásobuje hlavně západní trhy. Ještě větší roli má v exportu této látky Saudská Arábie.
Teherán omezil plavbu Hormuzským průlivem, kterým proudí nejen ropa a plyn, ale asi i třetina světového obchodu s močovinou. Což znamená ohrožení potravinové bezpečnosti pro významnou část světa, hlavně pro tu chudší, doplňuje Novotný.
Svět postavený na umělých hnojivech
Moderní zemědělství dokáže nasytit víc než osm miliard lidí. Neumělo by to ale bez procesu, který objevili před sto lety dva němečtí chemici – Fritz Haber a Carl Bosch. Ti vymysleli, jak dostat do půdy dusík pomocí jeho uložení v amoniaku. Nyní na tomto procesu záleží asi polovina výživy lidstva a zatím neexistuje alternativa.
Močovina neboli diamid kyseliny uhličité je organická sloučenina uhlíku, dusíku, kyslíku a vodíku. Močovina byla první organickou sloučeninou vyrobenou čistě z anorganických látek.
Komerčně se vyrábí z amoniaku a oxidu uhličitého, a to v podobě granulí, vloček, kuliček, krystalů a roztoků. Více než devadesát procent celosvětové produkce je určeno pro výrobu hnojiv.
Moderní zemědělství nyní potřebuje nejen sluneční světlo, oxid uhličitý a půdu, ale také zemní plyn, který se mění na močovinu, která se stává hnojivem. A většina močoviny vzniká z historických důvodů v Perském zálivu, hlavně kvůli levnému zemnímu plynu a také díky masivní infrastruktuře, do níž některé tamní státy investovaly.
Současné uzavření průlivu tedy ohrožuje nejen vývoz ropy a zemního plynu, ale také hnojiv, bez nichž není možné nasytit světovou populaci. Jejich dlouhodobější zdražování může vést ke zdražování základních potravin, jejich lokálnímu nedostatku a – jak se ukázalo v řadě zemí během takzvaného Arabského jara – také ke společenským nepokojům.
Nejhorší možná doba pro blokádu
Na severní polokouli, kde žije většina lidstva, se právě na jaře, tedy před začátkem vegetační sezóny, začínají hnojiva nakupovat víc. Několikatýdenní zpoždění dodávek může způsobit podle analytiků menší problémy, ale třeba měsíc už by představoval velké narušení dodavatelských řetězců, které by se jen těžko kompenzovalo.
„Pokud zásilky nedorazí včas, zemědělci čelí obtížným rozhodnutím, jako je například zaplatit výrazně vyšší ceny, snížit dávky nebo změnit skladbu plodin. Vzhledem k tomu, jak plodiny reagují, může i mírné snížení spotřeby dusíku způsobit neúměrně velký pokles výnosů. To by mohlo znamenat ztrátu milionů tun úrody. Důsledky by se projevily v globálních dodavatelských řetězcích, na trzích s krmivy, v živočišné výrobě, v oblasti biopaliv, a nakonec i v maloobchodních cenách potravin,“ popisuje ve své úvaze na webu The Conversation expert OSN na potravinovou bezpečnost Nima Shokri.
Závislí a nezávislí
Závislost různých zemí na dovozu dusíkatých hnojiv se silně liší. Některé země mají zásoby, jiné si močovinu umí vyrábět samy a další jsou téměř stoprocentně závislé na dovozu. To se týká zejména velkých, ale relativně chudých států, jako je například Brazílie nebo Indie, přibližuje Novotný.
Méně závislé jsou země s méně rozvinutým zemědělstvím, jako jsou například ty v jižní Africe, kde se spoléhají spíše na přírodní hnojiva – mají ale také odpovídajícím způsobem menší výnosy, a tedy i dražší potraviny.
V Evropě je situace poněkud odlišná. Už jen proto, že zde Haber-Boschův proces vznikl a začal se využívat, je zde velká tradice výroby vlastních hnojiv. Tento proces není úplně snadný a hlavně je energeticky náročný, nicméně právě střední Evropa je v něm velmi dobrá. V Česku tato hnojiva vyrábí společnost Lovochemie vlastněná koncernem Agrofert.
Evropští výrobci jsou tedy pod tlakem hlavně kvůli vyšším cenám zemního plynu, které mají dopad na to, jak draze jsou schopní hnojiva vyrábět. „Největší dopady budou na spotřebitele, kteří jsou na konci řetězce. Na firmy, které jsou mezi těžaři plynu a spotřebiteli, mohou být dopady velmi odlišné,“ připomíná Novotný rok 2022, kdy kvůli plnohodnotné ruské invazi na Ukrajinu stouply ceny ropy a plynu, ale velcí výrobci hnojiv na tom podle něj vydělali. Hlavní negativní dopad bude na spotřebitele a zemědělce, jako první by to mohlo dopadnout na rýži, kukuřici a obiloviny, zdůrazňuje vědec.
Křehký globální systém
Kromě firem vyrábějících hnojiva mimo Perský záliv na současné situaci podle něj může vydělat ještě jeden globální hráč. „Největší vývozce močoviny a dalších dusíkatých hnojiv, tedy Rusko. Eskalace může pomoci Rusku ekonomicky i strategicky,“ říká Novotný.
Celá situace podle něj ukazuje na křehkost současného globálního zemědělství. „Ten systém je opravdu ve špatném stavu, je založený na fosilních palivech a dlouhých logistických řetězcích. Důležité řešení je v omezování závislosti, v regionalizaci a alespoň částečném nahrazování minerálních hnojiv,“ zakončuje Josef Novotný.
Podle Shokriho je hrozba nedostatku hnojiv méně viditelná než nedostatek nebo zdražení pohonných hmot. „Šoky způsobené nedostatkem hnojiv se neprojevují tak rychle jako šoky způsobené nedostatkem ropy. Ceny benzínu se mění přes noc, výnosy plodin se projeví až o několik měsíců později. Přesto mohou být ty druhé více destabilizující,“ upozorňuje vědec íránského původu. „Ropa pohání automobily. Dusík pohání výrobu potravin. Pokud se Hormuzský průliv uzavře, nejvýznamnějším problém nemusí být cena ropy Brent, ale cena jídla pro svět,“ uzavírá.







