Tanečnice a choreografka Miřenka Čechová patří mezi nejvýraznější osobnosti na poli pohybového divadla. Už podruhé proniká samostatnou prózou i do světa literatury, a to románem román Co já? Co ty? Na syrové vyprávění o manipulativním vztahu tematicky navazuje i performance, kterou Čechová připravuje se souborem Tantehorse.
Coby spisovatelka si Čechová čtenáře i kritiky získala před pěti lety autobiograficky laděnými Baletkami, nominovanými na Cenu Evropské unie za literaturu.
V románu Co já? Co ty? vypráví svůj příběh třicátnice Laura. Mluví o vyrůstání v dětském domově, kde zažila zneužívání učitelem, ale i pevné přátelství, a také o životě v Aši. Autorka částečně vychází z reálií pohraničí, kde sama vyrostla. „Podobných příběhů jsem kolem sebe měla spoustu,“ řekla nakladatelství Paseka, které knihu vydává.
V románové novince se zamýšlí nad jednoduchostí, s níž jde druhými manipulovat, a ptá se, kde je hranice toho, co se dá, a co už se nesmí odpustit. A jestli je pomsta spravedlivý trest. Tématu manipulace a vztahového násilí se Miřenka Čechová věnuje dlouhodobě a napříč žánry jako režisérka, performerka i autorka.
Stylizované audionahrávky
Zároveň si v románu Co já? Co ty? pohrává s novou literární formou – stylizovaným zvukovým záznamem. „Celá kniha je psaná formou audionahrávek, kdy Laura nahrává vzkazy někomu, kdo ji v minulosti hodně ublížil, a tím samotným nahráváním vytváří určitý akt pomsty, který jí má přinést odstup od toho, co se dělo,“ upřesnila autorka.
„Zjistila jsem, jak komplikované je popsat zvuk. Mám pocit, že čeština na to skoro nestačí. V další fázi jsem to dala kamarádce, herečce Iris Kristekové, ona mi některé části četla, a tak jsem slyšela, co funguje, a co ne,“ dodala.
Hranice prostého prozaického vyprávění překračovala Čechová už ve fiktivním dokumentu Miss AmeriKa z roku 2018, který vznikl jako syntéza českého a anglického textu, fotografií a komiksu. Spoluautory byli fotograf Vojtěch Brtnický a malajský kreslíř Chin Yew. Hlavní hrdinka, ilegální newyorská imigrantka, sarkasticky glosuje své poznatky o tomto městě i tamějších trendech.
Docudance Rukojmí podle autentických výpovědí
Jak Miss AmeriKu, tak Baletky převedla Čechová i do jevištní podoby, za jejich ztvárnění získala dvě nominace na Cenu Thálie. Do stejného formátu plánuje převést rovněž svou nejnovější prózu.
Už nyní na ni ale navazuje inscenací Rukojmí, kterou uvede se svým souborem Tantehorse na konci září v pražském Paláci Akropolis. Multimediální performance propojuje film, tanec a silnou dokumentární linku. „Nazvala bych ten žánr docudance, dokumentární tanec, kdy pracujeme s autentickými výpověďmi svědků a svědkyň,“ přiblížila Čechová.
Prostřednictvím čtyř příběhy – tří žen a jednoho muže – otevírá inscenace téma vztahů, které jsou zvenčí často nenápadné, a přesto v nich dochází k hlubokému narušení identity, k manipulaci, tichému násilí a izolaci.
Čechová přiznává, že coby autorku ji zajímají komplikované osobnosti a při tvorbě vítá chaos. „Velmi ráda improvizuji a jsem ráda za to, že věci nebývají tak, jak si je člověk naplánuje. Takže tenhle tvůrčí chaos, který vás rozhodí z vašich kolejí, mám dost ráda,“ prozradila.
