Osm hodin ve škole a v práci, osm hodin zábavy, osm hodin spánku. Na těchto principech začala před sto lety ve Zlíně fungovat Baťova škola práce. Obuvnická firma si v ní vychovávala dělníky do výroby i manažery svých filiálek po celém světě. Až do komunistického převratu v roce 1948 školou prošlo zhruba deset tisíc lidí.
Dnes pětadevadesátiletý Jan Viktora patří k posledním žijícím absolventům Baťovy školy práce. Nastoupil do ní po druhé světové válce, v roce 1946. Za tři roky, než byla škola zrušena, se vypracoval na tovaryše. Zásady školy podle něj vycházely přímo z Baťovy filozofie – hodně se učit, pracovat a pak velmi slušně vydělávat. „Byly to tři roky takzvaného pevného výchovného systému,“ řekl.
Přesto si nestěžoval – naopak. Podle něj to byla krásná léta. „Ráno budíček, večer houkání, večerka, světlo zhaslo. Režim a disciplína. Otce jsem neměl, ten mi zemřel, a tak jsem byl rád, že jsem byl přijatý k Baťovi,“ dodal.
Podpora finanční gramotnosti – spořit bylo výhodné
Mladí muži a mladé ženy, jak byli ve škole oslovováni, přes den vyráběli boty, po práci se učili a spolu trávili i volný čas. Firma jim vyplácela mzdu, zároveň je vedla k finanční gramotnosti. Ti nejlepší si během studia vydělali na koupi baťovského domku ve Zlíně.
„Věty typu ‚nezvládnu to, nevím, nemám na to, nejsem dost dobrý‘. K čemu? Vy si říkejte: Jsem dobrý, zvládnu to,“ citovala ředitelka Nadace Tomáše Bati Gabriela Končitíková tehdejší poselství studentům.
- Vznikla roku 1925 ve Zlíně k výchově dělníků pro Baťovy závody. Zpočátku byla jen pro chlapce, od roku 1929 také pro dívky.
- Výuka probíhala vždy až po práci v továrně a většina předmětů byla volitelných. Povinné byly jen účetnictví, obchodní korespondence, kreslení a cizí jazyky.
- Školu nakonec úspěšně absolvovalo více než 10 tisíc studentů.
- Zrušena byla po komunistickém puči roku 1948.
„U Bati jsem se naučil samostatnosti a zodpovědnosti za svůj život,“ řekl před pěti lety Paměti národa Jindřich Káňa, který navštěvoval Baťovu školu práce v letech 1938–1942. Co si žáci během práce vydělali, vychovatel jim ukládal na spořicí knížku. „Utrácet jsme z toho nesměli, ale když byly Vánoce, dostali jsme povolení nakoupit v Domě služeb dárky pro rodinu,“ vzpomíná.
„Jsem vděčná za školu u Baťů. Naučila jsem se tam pracovat, vážit si práce, dělat vše poctivě a dobře. Naučila jsem se hospodařit a šetřit peníze. K tomu jsem měla spokojenou rodinu – a to považuji v životě za nejdůležitější,“ popsala Hana Totušková, která přijela do Zlína v roce 1941. Matce do Litomyšle posílala peníze, které jí pomohly přečkat válku. „Musela jsem o to ale požádat. Bylo zvykem, že výdělek se po odečtení peněz za ubytování, stravu a kapesné ukládal. Spořit bylo u Bati úžasně výhodné, protože úrok činil deset procent,“ vysvětlila pro Paměť národa.
GALERIE
Výstava „Mládí vpřed“ připomíná 100 let Baťovy školy práce
Internáty stále obývají studenti
Internáty Baťovy školy práce stojí ve Zlíně dodnes. V některých stále bydlí studenti, dnes už v pokojích po dvou. Před sto lety přitom v jedné místnosti žilo i dvacet lidí. „Baťovský systém byl o motivaci. Čím déle v tom vzdělávacím systému vydrželi, tím měli víc výhod. Nakonec bydlet i po osmi,“ vysvětlila projektová manažerka Zlínského architektonického manuálu Lucie Šmardová.
Mladí lidé v uniformách povinně chodili do práce i za zábavou. „Byl to kvalitní, silnější materiál, který vydržel opravdu deset až patnáct let,“ říká krejčí Jaroslav Mejta. „Krásné manšestráky, kabáty, šedé kalhoty. Vždycky jste byli elegantní,“ dodává pamětník Viktora. Baťovské krédo – preciznost v práci i v životě – ho neopustilo ani ve stáří.
Výstava připomíná sto let od založení školy
Nadace Tomáše Bati připomíná výročí sta let od založení Baťovy školy práce výstavou pojmenovanou podle baťovského hesla „Mládí vpřed“. Na dvanácti panelech představuje koncept škol, jejich vliv na život mladých lidí i jejich každodennost.
Podle nadace je jejím cílem upozornit na hodnotové principy, které se v těchto školách předávaly, a na jejich význam pro současnost.
